Všechno to začalo dnem, kdy jsem umřel. © All Rights Reserved | zzirque 2017 ▸ Povídka obsahuje vážná témata, která by pro některé čtenáře mohla být nepříjemná. Editováno 11/9/2019

Každý člověk potřebuje po traumatickém zážitku či po rocích existencionální krize v hledání smyslu života, jinou terapii, aby všechno postupně vstřebal a nepřišel dočista o rozum. Jednadvacetiletá Karin Marinella byla po tragické nehodě celé své rodiny a následném odmítnutí hospitalizace v psychiatrické léčebně vrhnuta do místa plného odpadlíků nacházejícím se na africkém kontinentě v Libérii. Už první den si rozpoutá válku s arogantním Dantem Flemingem, který je plný předsudků a také přesvědčen, že holka na takovém místě nemá co dělat. Jenomže to ještě Dante, a ani nikdo jiný z odpadlické pěchoty, neví, s kým má ve skutečnosti tu čest. PŘÍBĚH JE PRAVIDELNĚ PUBLIKOVÁN NA: https://darkaryy.blogspot.com/

Willfred Steel a Kitty Tylerová vyrůstají ve stejném městě, mají stejné přátelé a stejný velký sen, opustit Abergavenny a najít své štěstí někde daleko od malého městečka ve welšských kopcích. Šanci splnit si svůj sen nalézají s příchodem Druhé světové války, na podzim roku 1939, kdy se z Freda stává pilot a z Kitty zdravotní sestra. Až ve válce si však uvědomí, jak naivní a pomíjivé byly jejich sny a jak těžké je bojovat za city, které již od dětství tajili, za lásku k tomu druhému. Protože válka sny neplní, ale bere... 🦋Trailer k příběhu Motýli z Abergavenny: https://youtu.be/CrMK-fp6q64

Narodili se ve stejný den... Odmalička vyrůstali spolu... Vypadají úplně stejně... A přesto je každý úplně jiný... Harry, ten starší, měl vždy všechno... Dostal vždy to, co chtěl... Edward, mladší jen o pár minut, to naopak díky němu vždy ztratil... Přijde nová dívka... Chytrá, talentovaná a přesto trochu stydlivá... Pro Edwarda se stane vším... Pro Harryho se stane další výzvou... --------------------------------------------------------------------- (fanfikce o Harrym napsaná v mých čtrnácti)

„No a... co máš dneska po škole v plánu?" vypadlo z té holky najednou a moje oči se vypoulily z důlků, jako se člověk vyklání z okna. „Já jen že v rámci kroužku focení, kam chodím, se od čtyř pořádá výstava fotek." Vycenila na Camerona zuby. „Bude tam i moje kolekce. Pojmenovala jsem ji," udělala krátkou pomlku, „Neodolatelná Beth." Cameronovo obočí vyletělo až pod jeho ofinu. „Jsou to fotky mě," dovysvětlila Beth, usmála se a natočila si vlasy na prst. „Nechtěl by ses přijít mrknout?" Cameron si odkašlal. „No, já mám odpoledne výtvarku." Beth se zaskočeně zase narovnala a promnula si bradu. „Ou, aha." A pak začalo zvonit, takže se na sebe spěšně zazubili, rozloučili se a rozešli se každý svojí cestou. I já jsem zavřela sešit z angličtiny a mastila do učebny, kde jsem sebou hodila na židli a dala se do roztržitého přemýšlení. Vypadá to, že Beth stejně jako všichni zachytila příležitost Valentýnu - příležitost dát se dohromady s člověkem, na kterého crushujete už snad... věky. ... No tak to ne. Husina mnou projela úplně stejně jako včera večer a okamžitě jsem si byla na tisíc procent jistá, že jsem razantně proti tomu, aby Beth a Cameron skončili jako pár. „Ani náhodou!" vykřikla jsem odhodlaně s vytřeštěnýma očima a celá třída se na mě obrátila. ________ ×Pokračování Komplikace😜

Milý deníčku... Já mám tak zatraceně mega chuť ječet, až... až si z toho asi fakt zaječím! Jo, zaječela jsem si. Myslím, že to slyšela nějaká babička procházející pode mnou, ale nezaregistrovala, že to křičí holka sedící na stromě s deníčkem v klíně a propiskou v ruce. Ještě že tak. Jsou tři hodiny odpoledne a já jsem totálně v háji! A to důsledkem toho, co se dneska stalo... »Publikováno 14.8.2017 »18.1.2018 - 8. v kategorii Humor »1.2.2018 - 7. v kategorii Humor »24.2.2018 - 5. v kategorii Humor »26.3.2018 - 4. v kategorii Humor »27.3.2018 - 2. v kategorii Humor »9.6.2018 - 1. v kategorii Humor [My heart is... Oh my gooowt! 😱😍]

Ten pult za ní? Přesně tam bych ji v ten moment přitiskl. Šílel bych z jejího dechu, z jejího měkkého těla. Ze stonů, co by se jí draly z pusy, když by opakovala moje jméno. Kompletně bych ji obalil do svých rukou, aby už nikdy nemohla odejít. A pak bych ji líbal, přivlastnil bych si její rty, až by nám oběma nezbyl žádný vzduch v plicích. Až do toho momentu, kdyby naprosto zkrotla a přiznala, že je moje. Jenom moje. *** Zhluboka jsem se nadechla a pak jsem udělala tu největší chybu, jakou jsem jen udělat mohla. Já se na něj podívala. Bylo to v jeho očích, něco, co se odráželo. Něco, co by mě položilo na kolena, kdyby mě nedržel tak pevně přibitou ke zdi. Nejspíš to bylo tím. Nebo jeho blízkostí. Nebo pevnou náručí, ve které mě držel jako bezbranné dítě. Možná tím dechem, co mi pořád brněl na krku, nebo vůní, co mě opanovala. Nebo zkrátka tím, že jsem tam s ním v ten moment prostě být toužila. Ačkoliv jsem si to odmítala přiznat. Jednoduše jsem zkrotla. Mohla jsem se snažit ignorovat to jakkoliv jsem chtěla, stejně to nešlo, necítit jeho oči na sobě. Byla to jako nějaká pošahaná síla, co mě k němu táhla, a já se nedokázala na něj nedívat. Nevracet mu ten pohled zpátky. A v tu chvíli pro mě přestal existovat svět. Zůstal tam už jen malinký prostor, slabá světla, já přitisknuta ke zdi, on, přitisknutý ke mně, mé bušící srdce a jeho hluboký dech. On byl jediný, koho jsem kdy milovala.

Kytara v náručí a rockové tóny vycházející zpod jejích prstů - tak si Larissa Hudsonová představuje absolutní štěstí. Nejraději by strávila každou volnou chvíli ve zkušebně s přáteli a vytříbila svou lásku ke hraní k dokonalosti. Po smrti snoubenky strýce Jima se však Lara vzdává svých snů a přestěhuje se k němu, aby mu pomohla překlenout těžké období. Šum lesů, kouzlo malého městečka a noví spolužáci jí rychle vynahradí prvotní pocit stesku. Uhrančivý pohled kluka, kterého potkává na chodbách školy, jí ale neustále vyvádí z míry. Lara je zmatená. Rozum jí radí držet si od něj odstup. Jenomže její srdce, zvyklé tlouct v rytmu kytarových akordů, teď bije jako na poplach pokaždé, když jí její nový démon zkříží cestu. Co když zjistí, že svět, který znala jen z pohádek a fantasy filmů, má na dosah ruky? A co vlastně může sedmnáctiletá holka vědět o lásce? Možná ještě vůbec nic. Možná ale daleko víc, než by ona sama tušila. najdete na Martinus.cz/sk

,,Už jsi v bezpečí. Už jsi u mě,'' zašeptal ten neznámý a já se od něj odsunula dál. ,,Kde? Kde jsem?'' ptala jsem se roztřeseně a pohled mi spadl na mé tělo. Byla jsem navlečená do těch stejných volných šatů, jaké měl na sobě on. Chtěla jsem křičet, protože jsem nic z toho nechápala, a měla jsem takový dojem, že se mi to celé jenom nezdá a že ani po štípnutí se do zápěstí mě to nevykopne do reality v mém pokoji. ,,V nebi přece. Tam, kam patříš.'' Pokračování knihy - Tam, kde je bolest normální cover mi udělala skvělá: @cherrystyles- 🖤

Na svět se rodí spousta typů lidí. Lidé hloupí, chytří, ambiciózní, atraktivní, oškliví, hodní, zlí, nevděční... No, a pak jsem se narodila já. Neustále podezírám toho nahoře, že jsem se tu ocitla omylem, ale zjevně se to přesně takhle stát mělo. Říkejme tomu třeba osud, protože nejsem zrovna případ, kterej se každou chvíli projde po zemským povrchu s vědomím, že ho vyráběli rodiče v ložnici. Příběh šestnáctileté dívky se zvláštní schopností prožívat bolest za ty, které miluje. Za svou rodinu, blízké přátelé a... za něho.