O naději a lásce, které ani ve válce neumírají. Píše se rok 1941 a světem otřásá druhá světová válka. Čtyři mladí přátelé, Zuzana, Klára, Felix a Petr, jsou nuceni vyrovnat se s těžkostmi a utrpením, které válka přináší. Musí se naučit jednat dospěle, ač jsou teprve dětmi. Pomalu poznávají, že svět není jen černobílý a každá mince má dvě strany. Dokážou v této kruté době přežít a zůstat sami sebou? A je vůbec možné, aby vás válka nezměnila? Šestadvacátého září si slíbili, že po válce se opět setkají. Budou schopni slib dodržet? „Dokud na světě bude aspoň jeden dobrý člověk, nikdy nejsme ztraceni." ... Nejlepší umístění: 🥇Výherce Wattys 2016 🥈v Historický román 🥉v Historický román Varování: nedoporučuji slabším povahám a osobám mladším třinácti let. Příběh obsahuje násilné scény. ❗ TENTO PŘÍBĚH JSEM PSALA V PATNÁCTI LETECH. OBSAHUJE MNOHO PRAVOPISNÝCH, GRAMATICKÝCH A HISTORICKÝCH CHYB. PROSÍM, BERTE TO NA VĚDOMÍ ❗

Jedenáctiletou Miriam Franklovou nic netrápí až do doby,kdy nechtěně vyslychne rozhovor,jenž nebyl určen jejím uším.Rozhovor o tom,co se skutečně děje... Přenášíme se do roku 1939.Evropě tiká časovaná bomba.Někteří Židé již pochopili Hitelrovy skutečné plány.Pro ně je zde mladý Brit Nicholas Winton,který pomáhá dostat jejich děti do své vlasti. Ale co Miriam a její sourozence čeká v Anglii?Může jim země,kde nikdy nebyli a neznají její řeč,nabídnout domov?A kdy se vrátí do toho pravého? Z OHLASŮ ČTENÁŘŮ: Po přečtení druhé části Tvého příběhu jsem se rozhodla přidat komentář. Zaujal mě hned název románu. Píšeš moc hezky, detailně popisuješ postavy, celý příběh jsem přečetla jedním dechem. Doufám, že budeš pokračovat. ;) (uživatelka Kaamka) Uplne skvele! Krasne se to cte a jaka inspirujici a komplexni tema. Souhlasim s Kaamkov - i nazev je lakavy! Keep it up! (uživatelka martina_m84) krásná nemám slov (Leah-n) Wow,tak dlouhá kapitola. To čekání se mi vyplatilo.😆 Tohle je naprosto úžasná knížka i když u každé kapitoli se mi chce brečet. Miriam je podle mě strašně statečná. Jenom se začínám bát co se stane s jejíma rodičema. A ještě mám otázku:jak dlouho už je Miriam v Británii. A pohla by si udělat ask(na postavy)?☺ (knihkupectvibook2) STRAŠNĚ VÁM ZA TATO NÁDHERNÁ SLOVA DĚKUJI!

Maria Kowalski - jméno, které jsem musela zapomenout. Vlastně jsem se musela vzdát všeho. Přijmout však nové oslovení bylo asi to nejtěžší - bylo to totiž to poslední, co mě pojilo s rodiči. Nic víc jsem neměla. A i toho jsem se měla zbavit. Ztratila jsem toho hodně - nikdy jsem však netušila, že můžu ztratit víc. Že třeba můžu ztratit samu sebe. Když jsem se ale pak viděla - v těch civilních šatech bez žluté hvězdy, vlastně jsem se ani nepoznávala. Tolik let byla ta hvězda mým doplňkem a najednou byla pryč. Maria? Hannah? Nebo někdo úplně jiný? A to měl být můj nový život. Jak jsem ho ale měla žít, když jsem nevěděla, kdo vlastně skutečně jsem. Nebo mou duši vystihuje už jen to číslo vytetované na mém předloktí? Volné pokračování příběhu Za branami tábora, tentokrát pohledem Marie - nebo snad Hannah? Ideální nejen pro všechny, kterým v již zmíněném příběhu chyběl „šťastný konec" - kterého se snad nakonec všichni dočkáme - kam nás ale vlastně kroky Marie zanesou? To zatím nikdo netuší...

Rok 1933 byl přelomový pro celé Německo. Tehdy to všechno začalo. Všichni mu věřili a já nebyl výjimkou. Pomohl Německu z krize, dal lidem práci, dal lidem naději. A za naději je každý ochoten bojovat. Židé okrádají Německo, ničí čistotu a krásu árijské rasy. Nejsou hodni života mezi námi. Nejsou ničím. Jsou to parazité. Jsou míň než to. August Herz nikdy nevěřil, že na dny a noci v zákopech bude ještě s láskou vzpomínat. Za branami tábora je všechno ještě horší, než si dovedl představit. Zápach, vychrtlá těla, úsměvy vojáků, zkrvavené obušky, vagóny plné lidí vezoucí je na smrt. Základní pravidlo - držet si od všeho odstup. Přistupovat k tomu jako voják. Voják plnící rozkaz. Ale každý pohár jednoho dne přeteče... UPOZORNĚNÍ: 1. Povídka je čistě mým výmyslem - veškerá jména jsou smyšlená, děj je vymyšlený a neopírá se o žádnou historicky podloženou skutečnost (když neberu v potaz veřejně známá fakta) 2. Slovo "žid" v povídce píšu s malým písmenem, protože za 2. světové války nebyla tato skupina obyvatel považována za národnost, ale pouze za náboženskou skupinu - proto malé písmeno, narozdíl od "Němec" 3. Povídka, jak už jsem zmínila, je pouze výplod mé fanzie - a zároveň chci upozornit, že není součástí žádné propagandy ani ničeho podobného.

Srpen 1939- Polsko. Parta českých studentů jede na studentský program do Varšavy, s cílem spíše vyzvědět tamní politické události. Samozřejmě netuší, co se za pár dní stane, a jsou z události stejně překvapeni jako obyvatelé. Nevědí, jak se dostat přes hranice plné nacistů s protinacistickými materiály. Bez nich ale nehodlají odejít. Jak se studenti poperou s tím, že nemají kde dále zůstat? A co kdyby ty papíry roztrhali, ale přesto se nemohli vrátit?