Jeho mohutný vous byl nasáklý krví útočníků, klepaly se mi kolena, myslel jsem, že jsem další na řadě. Pomalu se ke mě blížil s úšklebkem na tváři, nikdy jsem na člověku neviděl tak dravý pohled... Upřímně... Nemyslel jsem si, že je to člověk, tohle mělo od člověka daleko. Jmenuji se Viktor Strašil, prožívám... Jak to všichni říkají... Život obyčejného náctiletého... Taky v tom jsem doufal, dokud se můj svět nepřevrátil vzhůru nohama. Budu rád, ať mě necháte vám vyprávět, jak jsem se ocitl na rozcestí mezi šílenstvím a odhodláním.