Láska mě k ní spoutala tak, jako závislost k drogám. - Kdybych věděla, co všechno započne tou smlouvou, tím jedným podepsaným papírem, určitě bych náš vztah nechala čistě pracovní. Bylo by to lepší pro oba. V tvém případě by tě nic nevázalo a mohl jsi volně žít. V mém případě bych stále doufala, že pravá láska je ten princ na bílém koni, někdo dokonalý. S tebou jsem zjistila, že si láska nevybírá a už vůbec se na můj názor neptá. #18 ve Fanfiction #1 v Milionplus #3 v Niktendo

,,Deník.. zkoušel sis někdy psát deník?" Zeptala jsem se ho a on se na mě podíval tím nevinným pohledem a zavrtěl hlavou. ,,Jakože... nějaký zápisník, kam bych psal své Teorie pádu?" Zeptal se on zase mě a já se zamyslela. Ano, pochopila jsem, co myslí, myslel jeho pády, stavy a deprese. Každopádně.. ten klučina myslel úplně jinak, než ostatní chlapci. Měl na věci své vlastní názvy a zkrátka... byl jiný.

Ulice 17. listopadu je místo v Pardubicích, kde se setkávají přátelé, nebo jdou do zdejších restaurací. Místo, kde se prochází rodiny o Vánočních svátcích. Ale také místo, kde se setkáváme my dva. Za účelem obchodu. Obchodu s drogama.

,,Mám ho od ní pro štěstí." Zašeptala jsem tiše, zatím co mě objímal zezadu a hlavu měl opřenou o moje rameno. Přitom jsem měla pocit, že zatím mi přináší jen smůlu než štěstí. Jediný štěstí, které mi přinesl, byl Dominik. Hltal každé mé slovo, které vyšlo z mých úst. Ani nevěděl, jak moc jsem mu byla za to vděčná, že mě poslouchal. Potřebovala jsem, aby mě někdo vyslechl i když to byly třeba absolutní blbosti. Hlavně teď před tou hodinou než to všechno mělo začít. Na to na co jsem se nikdy netěšila a nemyslela si, že to může nastat až tak brzo. Co jsem komu udělala, že se mi tohle děje? Kde se stala chyba? ,,A já se nemůžu vzdát toho co teď mám." V jeho očích bylo prázdno. Tvářil se zase tak chladně jak kdysi a nebyl si vědom, jak moc mě to bolelo. Ovšem jsem byla smířená, že si za tohle můžu sama. Vždycky když jsem plakala, tak si mě obejmul, usmál si se na mě a řekl, že je to dobrý, že jsem přece tvoje štěstí, který nikdy nepláče. Kam to zmizelo, tak rychle? Ve chvíli kdy to potřebuju nejvíc a řekl si mi třeba, že to spolu zvládneme. Kde to je? Někdo nám tam nahoře prostě nepřál, obzvlášť mně. cover by @Glowess

Víš jak mám rád věci slepený? - V jaký moment si uvědomíte, že je něčemu konec? Možná v ten moment, kdy přestanete cítit lásku. A všechno to utrpení a bolest se slije to jedné vlny, která s odlivem odpluje. Strašně jednoduše se na tu vlnu nalodíte. A pokud jste si neprožili opravdu velkou část života, nejste tak schopný mořeplavec, aby jste se nenechali unést proudem. - #1 v rychlikluci

Jsem Lucia, ale všichni mi říkají Lucko. Celý svůj život, jako bych žila ve své minulosti. V minulosti, která se točila pouze okolo života ostatních. Okolo mojí mámy a mého mladšího bráchy. No a když přišla nabídka na cestu do Brna, tak přišel čas na moje štěstí. Proto jsem se i přes moje problémy, rozhodla odjet. Rozhodla jsem se sbalit si kufry. Rozhodla jsem se najít svojí budoucnost, svoje štěstí a taky už konečně svůj život. Netuším, do čeho se vrhám. Nevím za kým jedu, nebo kde budu bydlet. Vím jenom jediné, je potřeba najít sebe. Po devatenácti letech svého života, jenž byl plný omezení chci konečně utéct, aspoň na dva měsíce. Poznat nové lidi i když mi to moje problémy neusnadňují. Možná toho budu litovat, možná ale taky nebudu chtít zpět. Takže pokud máš pocit, že tě zajímá příběh holky, která se vydala za svojí internetovou kamarádkou, již v životě neviděla a rozhodla se tam zůstat celé léto, tenhle příběh je pro tebe. ... Je to příběh o holce s psychickými problémy, jež se rozhodla utéct od své minulosti. Je to příběh holky, která má problém porozumět svým emocím. Jenomže jak je u osudu zvykem, svede ji na společnou cestu s klukem který se emocemi už nějakou dobu neřídí, s klukem, pro něhož jsou emoce to, co bolí. Jak to dopadne? To už si musíš přečíst.

Všichni sdíleli úsměv na tváři se mnou, ale mně po chvilce z tváře zmizel. Už s prázdnou sklenkou, kterou jsem svíral v ruce, jsem koukal na všechny, jak jsou šťastní. Jak líbají své drahé polovičky, které milují a smějí se. Byl jsem rád, že aspoň oni jsou šťastní, nehledě na to, jak po sobě zamilovaně koukali a objímali se. Bylo mi z toho najednou smutno. - V klidu usínám, na chvíli umírám, Já držím tvou ruku, i když dávno si pryč, Ty a já teď a tady v očích plameny mám, Venku už svítá, Pohled na mě miluje, mě tak i líbá, Prej že ma lubí, ležíme vedle sebe, Hladím ji ve vlasech, Láska a hněv jsou sourozenci vášně, Ona to bere vážně, Ráno vzkazy dlouhý noci, Láska tě spoutá, láska je nebezpečná věc. POKRAČOVÁNÍ PRVNÍHO DÍLU DOMINIKU?

Co se stane, když se dvoum zcela odlišným lidem zkříží cesty a budou muset si zvyknout na společné soužití? Nastane 3. světová válka nebo se stane něco, na co ani jeden z nich nevěří? 18.12.2015 #3 v Romance

Možná, že i děvkař se jednou zamiluje

........🕊️