Tento příběh je o dívce, která je královského rodu jenže si nepřipadá spokojená. Potom co se od své matky dozví svůj osud a co ji čeká. Rozhodne se vše změnit.

Znáte ten pocit, kdy jste naprosto volní? Už jste se tak někdy cítili? Naše hlavní postava, princezna Katherin Elizabeth Soundrová, se cítí volná v lese a v sedle svojí klisny. Vůbec jí nevadí, že jí tam hrozí mnohá nebezpečí a momentálně ještě větší, jelikož lesní kmen má nového vůdce. Kdo to je? Proč napadají jeho členové naše vozy? Jak se Kate vypořádá se životem na neznámém zámku, obklopená jedním velkým tajemstvím? Opravdu je vše, tak, jak se na první pohled zdá? Ahoj všichni, tuto knihu, už mám napsanou celou. Tu předešlou teprve dopisuji, ale tahle už je v celku. Je to první díl, této série, druhý, už se píše. Přeji hezké počteníčko, Ter.K. PS.: Kdo si potrpí na pravopis, tak to radši ani neotvírejte... :)

Prudce se otočil a podíval se mi překvapeně do očí. Zvedl svou dlaň a opatrně mi ji položil na tvář, jako by se bál, že se mu vytrhnu. Palcem mě jemně pohladil po líčku. V žaludku se mi rozletěli motýlci. Vzrušením jsem málem zapomněla dýchat. Trochu se ke mně naklonil. Stále mi hleděl do očí a jako by v nich hledal svolení. Nepatrně jsme kývla. Naše rty se začaly pomalu přibližovat, až se nakonec spojily.

Jako kdyby jejich životy byly stránkami vytrženými z knihy pohádek. Dokud její princ nezemřel. A jeho Popelka neutekla s jiným. ~~~ Mary si přitáhla plášť jednou rukou blíže k tělu, jako kdyby jí to snad mělo nějak uchránit před vytrvalým lijákem, a to i navzdory faktu, že by se její sukně a živůtek nechaly dávno ždímat. Tou druhou sevřela nabízenou dlaň sira Lywenna, v té deštivé a větrné noci však ani nepostřehla, zda to byl skutečně on. A potom již pospíchala po cizímu molu na pevnou zem, do drobného přístaviště, jehož jméno neznala. Do městečka, kde se jim po hodině konečně podařilo vyjednat přístřeší. ~~~ Tento příběh je volným pokračováním 'Anne'. Přestože není vyloženě nutné znát děj předchozího příběhu, pro lepší pochopení doporučuji jeho přečtení. 'Mary' je fiktivním příběhem, a ačkoli se nese v duchu renesance a jejích reálií, nejsou zde zobrazeny žádné historické osobnosti či územní celky. Jistá podoba je však možná.

On byl lovec, ona byla laň. Anebo to bylo naopak? ~~~ Král naprosto záměrně ignoroval ten cizí výkřik za sebou a poklekl před ní na koleno. „Můžete vstát?" zeptal se ostražitým tónem. Anne chvíli trvalo, než jí došlo, na co se jí ptá, Jakmile si konečně uvědomila, že ta otázka byla adresována právě jí, krátce přikývla. Ještě jednou se pokusila přimět své tělo ke spolupráci, s vypětím veškeré zbývající energie se snažila přinutit své končetiny ke spolupráci, bylo to však marné. Levá strana jejího těla bolestně protestovala, pohmožděná od pádu. „Budeme to brát jako ne." Vzápětí Anne ucítila, jak se cizí ruka jedním rychlým pohybem protáhla zespodu nad jejími koleny a současně druhou, která si její vlastní paži přehodila kolem ramen. ~~~ Ačkoli se děj nese v duchu renesance a využívám reálií z tohoto období, v příběhu nejsou zobrazeny žádné historické osobnosti či územní celky. Jistá podoba je však možná.

Kytara v náručí a rockové tóny vycházející zpod jejích prstů - tak si Larissa Hudsonová představuje absolutní štěstí. Nejraději by strávila každou volnou chvíli ve zkušebně s přáteli a vytříbila svou lásku ke hraní k dokonalosti. Po smrti snoubenky strýce Jima se však Lara vzdává svých snů a přestěhuje se k němu, aby mu pomohla překlenout těžké období. Šum lesů, kouzlo malého městečka a noví spolužáci jí rychle vynahradí prvotní pocit stesku. Uhrančivý pohled kluka, kterého potkává na chodbách školy, jí ale neustále vyvádí z míry. Lara je zmatená. Rozum jí radí držet si od něj odstup. Jenomže její srdce, zvyklé tlouct v rytmu kytarových akordů, teď bije jako na poplach pokaždé, když jí její nový démon zkříží cestu. Co když zjistí, že svět, který znala jen z pohádek a fantasy filmů, má na dosah ruky? A co vlastně může sedmnáctiletá holka vědět o lásce? Možná ještě vůbec nic. Možná ale daleko víc, než by ona sama tušila. najdete na Martinus.cz/sk

Závodění, rychlost, auta a motorky, to byl její život. Nikdy nic nedostala zadarmo, vždycky si všechno musela vybojovat. Její život byl a je plný zkoušek. Ale co když jí jedna životní příležitost změní život? Dokáže skrýt své tajemství před otravným závodníkem i ostatními?

Bouřek jsem se vždycky bál, měly v sobě všechno, co mě děsilo. Je lehké změnit názor, když zjistíte, že něčemu tak obrovskému a nebezpečnému vládnou stvoření z jiného světa, tak čistá a plná míru, že je těžké uvěřit, že existují. Ona taková byla a já od ní chtěl až příliš mnoho, nemohla ochránit svůj svět a já své srdce. Náš osud byl propleten tak hustě, že jsem nevěděl kde můj končí a její začíná. Nemohl jsem ochránit ani ji, před láskou, zlem a ani před krutostí lidí, selhal jsem. 29.5.2018 - 9.7.2018

,,Jedna chyba, jeden život.." On měl vše o čem promrzlí žebráci na ulicích sní. Domov, slušné jmění, nezpochybnitelné charisma, prestiž. Ona ne. Připadala si jako vlaštovka s zastřiženými křídly. Svázána vlivem jiných jako blázen v přísně stažené kazajce. Byla jako bouře. Ba co víc, jako hurikán běsnící pod na pohled pokorně staženými víčky. Proto se do ní zamiloval. Ne pro půvaby jimiž z vnějšku oplývala, nýbrž pro neuhasitelný žár jenž měla uvnitř. Pro tu jiskru, která ho někdy rozpalovala do běla a jindy v něm probouzela potřebu si ji přivinout na hruď a ukonejšit. Pro slzy ve štěstí a pro hrdost v smutku. Slíbil si, že ji získá. Že vykouzlí na té popelavé tváři úsměv. Že spolu budou šťastni. Avšak ničí štěstí netrvá věčně..

Ahoj. Jmenuji se Annabell Masonová a je mi 17let. Přestěhovala jsem se z New Yorku do Phoenixu spolu s mou matkou Rose a mým nevlastním otcem Kevinem. Nevím, co bych vám ještě o sobě mohla říct. Možná to, že jsem nikdy nebyla zrovna holka, co by hned všude zapadla, ale taky jsem nikdy nebyla zrovna neviňátko jak se zdá. Vyčnívala jsem z davu, byla jsem taková černá ovce. Kluci se na mě dvakrát nelepili, ale že bych byla mezi nimi zařazena do kroužku šprtek, který si říct prostě nedaj, mě taky většina nezařadila, za což jsem občas děkovala, ale taky se mi to jednou vymklo a já nevěděla koho si vybrat ze tří kluků, kteří se na mě lepili jako vosy na med. No nic. Nebudu už dál žvanit o mé minulé škole. Otáčím se čelem ke svému osudu a vpřed nový začátku. Sbohem New Yorku, vítej Phoenixi!