Jeden svět zmítán válečnou vřavou. Druhý zahalen do závoje míru a harmonie. Před strážkyní Hadiyou Roschelles leželo zatím to největší dobrodružství, jež jí život doposud nabídl. Musela se vydat na cestu, která měla přinést vytoužený klid, ale místo toho odkryla tajemství starší než samotný čas. Obklopená družinou nadpřirozených bytostí, s nimiž nikdy nebylo lehké pořízení a postavami přicházejícími z minulosti, o níž už nikdy nechtěla slyšet, neochotně podstoupí nebezpečnou výpravu zcela novým světem. Jak obstojí žena, jež už dávno není hrdinkou, u úkolu, vyžadujícím snad všechny hrdinské ctnosti? Ilustrace jsou dílem Lucius aneb @dvorni_ilustrator

Možná vyhrála bitvu. Válku však nikoliv. Záchrana světa nezávisela pouze na jedné výhře, ale na dokonalém plánu, schopnostech a možná taky na troše štěstí. Po souboji v aréně získali na svou stranu výhodu držení artefaktů, to nic neměnilo na tom, že je stále čekala řada dalších zkoušek, které prověří jejich vytrvalost a důvěru ve své společníky. Zatímco se Hadiya Roschelles a její družina snaží ukořistit cenné spojenectví, kdesi se k životu probouzí dlouho spící nepřítel, čekající na svou šanci. Exculen se skrývala už příliš dlouho a konečně nadešel ten správný čas na návrat pána démonů a jeho ničivé moci. Jak může královna popela porazit magii, přicházející z cizího světa a jejího nelítostného vládce?

Hadiya Roschelles byla znovu na svobodě, jenže si ze zajetí odnesla spoustu jizev, které jí stále připomínaly její slabiny. Rozhodující střet mezi ní a králem Arielem se s každým dalším dnem přibližoval, což znamenalo, že se musela postavit na nohy a naposledy bojovat za sebe svou budoucnost. Svět ji potřeboval více než kdykoliv předtím, ale Hadiya nebyla připravena znovu sevřít rukojeť meče a jednou provždy ukončit éru zla. Okovy strachu držely královnu ohně spoutanou společně s její magií, již se zdráhala použít. Exculen spolu se svými příznivci sílila a chystala se zasadit Tolaře poslední ránu, která měla její vládu jednou provždy umocnit. Hadiya musela jednat rychle, musela sjednotit svou družinu a stanout v jejím čele. Jenže jak mohla bojovat ze zlem, když stále zápolila sama se sebou? ..... Nová kapitola každé pondělí a čtvrtek! Ilustrace má na svědomí @dvorni_ilustrator <3

❗ Varování: Tento příběh je psán velice expresivní ich-formou, pokud nejsi zrovna milovníkem sprostých slov, nespisovného jazyka a někdy i trochu černějšího humoru, nedoporučuji číst dál. Mimo jiné se zde objevuje také lehká erotika, požívání alkoholu a jiných omamných látek. ❗ ~ Každej z nás touží po happyendu. I já v tom svým shnilým srdci mám střípek naivity. Dřív to však nebyl jen hluboko pohřbenej pocit, o něm jsem si nebyla jistá, zda se jednalo o následek přehnanýho pití alkoholu. Kdysi jsem tomu věřila. Snila jsem o lepším světě, podléhala přirozeným pudům a hloupě vyhlížela další dny s mladou nadějí. Byla jsem blbá - oprava - hodně blbá. Teď už vím, že ze mě nikdy nebude hrdina a že romantické představy ideálního vztahu stojí za hovno. Jedinou jistotou je chlast a tabák, ten totiž nikdy nezklame. I když jsem si myslela, že se nikdy z týhle rádoby depresivní žumpy nevyhrabu, jeden troufalej klučina mi ukázal pravej opak. ~ ❗ Současná verze neprošla betací ani korekturou. ❗ Publikace nových kapitolek každou neděli

Rosita Veronská. Jméno, které si na Tolaře během let získalo respekt a uznání. Kým však byla, než se stala mocnou kouzelnicí a symbolem míru? Evropa v šestnáctém století byla vskutku nebezpečné místo, a ještě nebezpečnější byla, pokud se jednalo o malou a ustrašenou dívenku, s magickým darem. Její lid neměl v společnosti místo. Patřil mezi otroky a zacházelo se s ním jako s divokou zvěří, která sloužila svému pánu, a to jak pro pobavení, tak k práci. Najít si místo v krutém světě a čelit nástrahám osudu bylo pro kouzelnici s prázdnými kapsami a hromadou vrahů na krku doslova nemožné. Rosita však nezůstávala v této situaci sama a po jejím boku kráčela dvojice, patřící ke stejnému druhu. Dokáže se dívka smířit se svým životním údělem a zapomenout na minulost, která ji pronásleduje na každém kroku?

Stejně jako krásná růže měla ostré trny, tak i vlídný vánek se mohl proměnit v hrozivou bouři. I hřejivý svit slunce dokázal oslepit zrak a zastřít pravdu svou lží. Praskající oheň lze slzami uhasit a popel rozfoukat dechem plným odkapávajícího jedu. Předehra vypráví o šesti lidech, jimž osud nedělil víc než ostatním. Dva zlatí princové. Dvě srdce plné křivdy a sváru. Stříbrná žena. Pohřebná sebenenávistí. Ztracená princezna. Utopená v slzách a zášti. Růžové poupě. Rozšlapané a vyschlé. Tajemný strážce. Bílé perutě, ale smaragdová duše.

Obě dvě se narodily v odlišných světech, ačkoliv jedna na druhou čekala jako suchá stébla trávy na kapku rosy. V dobách, kdy milovat znamená být slabý a kdy je síla to jediné na čem záleží, si láska hledá cestu složitě, avšak důležité je, že stále mezi námi existuje, i když se na první pohled zdá, že již vyhynula. Být nadpřirozenou bytostí, kterou se lidi snažil zahubit a vlastní druh ji nepřijal, nebylo zrovna lehké. Nikdy nenalezla domov, kde by se cítila v bezpečí až do chvíle, než poznala nebojácnou dívku z jiné dimenze, která jí dala naději na lepší zítřky a změnila její pohled na svět i jeho obyvatele. Měla všechno. Rodinu. Postavení. Snoubence. A o všechno přišla během jedné noci, kdy se domů vrátila později, než původně plánovala. Tak snadné bylo ztratit životní štěstí. Myslela si, že ho nikdy znovu nenalezne, ale když poznala dívku, která dokázala úplně sama přežít to nejhorší peklo uvědomila si, že se štěstí přeceňovalo. Dokáže se z divokého větru stát jemný vánek schopný otevřít několik set let zavřené růžové poupě? ..... Jedná se drabble, vyprávějící příběh z mé nadcházející novely Růže a vítr, která patří do vesmíru Hry.

!Příběhy mohou obsahovat spoilery! Na královském dvoře se vždycky odehrávaly ty nezajímavější příhody. A to ať už jste byli kouzelnice, strážce, bojovník nebo král s královnou. Kdykoliv se mohlo mohlo komukoliv z nich přihodit něco hodného zapsání do kroniky, kterou potajmu vedla dvorní písařka. Humorné, občas možná zvrhlé nehody pečlivě zaznamenávala pro nás obyčejné smrtelníky ze Země, abychom i my měli příležitost nahlédnout do soukromého života těchto bytostí. Kdo by řekl, že se mocná královna skrytě bála stísněných prostorů nebo že krále málem snědla jeho vlastní žena? Dvorní spisy jsou sbírkou povídek, v nichž vystupují převážně postavy z prvního dílu Hry. Některé souvislosti s tamním světem nemusejí být hned zřejmé nebo se navzájem vyvrací. Důležité je mít na paměti, že všechno zde sepsané nijak neovlivňuje děj dalšího dílu. Pouze si hrajeme s náměty, které by se asi úplně nehodily do hlavního děje.