Tori Bennetová se společně se svou matkou velmi často stěhuje z místa na místo a je kvůli tomu nucena zas a znovu procházet novými začátky. Je zvyklá, že na žádné škole nezůstane déle než rok, a tak se rozhodla, že se s nikým nebude sbližovat, aby ochránila sebe samotnou před bolestí z odloučení od přátel. Vytvořila si tak osobnost chladné a nedostupné spolužačky od které se každý drží dál. Jenže tentokrát nic nepůjde tak, jak plánovala. Tori uzavře dohodu, kterou možná nebude schopná dodržet. Dohodu měnící opakující se rutinu, kterou vždy procházela. „Je to jenom hra a jestli se objeví opravdový city, tak tohle všechno padne. Rozumíš? Nesmíš se do mě zamilovat." „Neměj strach. Jak bych se mohla zamilovat do člověka, kterého nesnáším?" Příběh čeká korekce a možné menší úpravy.

,,Už jsi v bezpečí. Už jsi u mě,'' zašeptal ten neznámý a já se od něj odsunula dál. ,,Kde? Kde jsem?'' ptala jsem se roztřeseně a pohled mi spadl na mé tělo. Byla jsem navlečená do těch stejných volných šatů, jaké měl na sobě on. Chtěla jsem křičet, protože jsem nic z toho nechápala, a měla jsem takový dojem, že se mi to celé jenom nezdá a že ani po štípnutí se do zápěstí mě to nevykopne do reality v mém pokoji. ,,V nebi přece. Tam, kam patříš.'' Pokračování knihy - Tam, kde je bolest normální cover mi udělala skvělá: @cherrystyles- 🖤

,,Proč se se mnou nechceš kamarádit?" ,,Nejsi kluk." ,,A to vadí?" /Příběh je založen na dialogu a má velmi krátké kapitoly/ 25.6. #7 v povídce 9.8. #4 v povídce 19.10. 2018 1# v povídce❤️

„Jsi nula. Dokonce taková nula, že ani nedokážeš spáchat sebevraždu...." „Když jsem podle tebe taková nula, tak proč sem za mnou pořád chodíš?" přejede ho dívka zkoumavým pohledem. „Abych se mohl dívat, jak se ti to stále nedaří..." ušklíbne se chlapec a odejde z nemocničního pokoje pryč...

Byl mi tak blízko. Tak blízko, až jsem z toho šílela. Jeho dech jemně hladil mě tváře. Vůně létající kolem mě úplně omámila. Teplo vyzařující jeho tělo mě zaobalilo. Klepala jsem se. Avšak ne zimou. Nedočkavostí. Napětím. Chtíčem. Chtěla jsem být blíž. Mnohem blíž. Dotýkat se ho. Cítit jeho rty na mých. Ochutnat ho. Milovat ho. Přísahám na všechny svaté, že v té chvíli bych dala za jeho polibky cokoli. Úplně cokoliv.

Jack Anderson má jasné představy o své budoucí partnerce - musí být brunetka, štíhlá, mít prsa tak akorát do dlaně, hnědé oči, vysokoškolské vzdělání, pravidelně cvičit, být cílevědomá a především REALISTKA. Eleanor Reed je blondýna se zelenýma očima, prsa má o trochu menší než do dlaně, ze školy odešla po maturitě, do posilovny v životě nevkročila a je NENAPRAVITELNÝ SNÍLEK. |Upozornění: V příběhu se objevují vulgární výrazy a sexuální scénky| ©2020 All rights reserved | @Terectioncandy | Romance | 15+

Kdysi dávno to bylo největrnější údolí v celé krajině. Lidé se sjížděli zdaleka, aby pocítili tu nesmírnou moc, kterou zde příroda vládla. Toian, stejně jako mnoho jiných, s větrem vyrůstal. Stal se součástí jeho duše a díky němu se dokonce osudově zamiloval. Něco se však změnilo. Vítr ustal a radost pod modrými nebesy vystřídala úzkost a strach husté jako mlha, která vesnici navždy zalila. Nestojí za to pátrat, proč tomu tak je. Možná to tak chtěli bohové, možná to tak zkrátka mělo být, to nikdo neví a ani vědět nechce. Existují sice lidé, kteří tuší, že to má nějaký důvod, ale nechtějí ho hledat. Nevyplatí se jít jinou cestou, člověk snadno zabloudí. Toian na tom není jinak. Má o svém životě jasné představy. Vydělá v práci spoustu peněz, ožení se se svou družkou, bude se starat o své děti. Jeho skutečné sny zůstanou jen na papíře. Alespoň do okamžiku, než zjistí, že po světě chodí lidé, kteří neodpovídají jeho představám o tom, jak by civilizovaná společnost měla vypadat. Za nádherný cover děkuji @Aliveas

Stála jsem v temné uličce a hleděla tváří v tvář člověku který pro mě kdysi tolik znamenal. Vždy mě podržel když mi bylo nejhůř, vždy mi pomohl ze dna, teď to byl on kvůli komu jsem byla na dně. V rukou měl zbraň která mířila na mě, chystal se vystřelit a já ani neměla námahu na to se obhajovat nebo prosit o milost. Zažila jsem lásku, poznala jaké to je být matka, už jednou jsem dostala druhou šanci na život, tuhle už nepotřebuji. Pomalu stiskl spoušť a já očekávala bolest která se ale nedostavila, ve vteřině před tím než mě mohl zasáhnout přede mě skočil on, muž který mi změnil život k lepšímu se rozhodl pro mě obětovat ten svůj a já se za to budu už navždy nenávidět.

"Láska je cit, který si vymysleli lidé, aby měli omluvu pro své naivní chování."

[DOKONČENO] Kdysi dávno někdo řekl, že protiklady se přitahují. Ale já tohle musím popřít, protože miluju člověka, se kterým toho máme společného víc než byste čekali. Od stejného smyslu pro humor až po stejné oblíbené jídlo. Dokonce si ráno oba dva čistíme zuby jinou pastou než večer. /// 90 000+ slov Upozornění! V příběhu se vyskytují sexuální scénky a užívání návykových a škodlivých látek. Upozorňuji, že tento obsah může některé čtenáře znepokojovat. ig: @sincerely_katushka