„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

Pierre Beaulieu by se se svou lakotou, sobectvím a uměním vytvářet si předsudky mohl jako horký favorit účastnit soutěží, kdyby však splňoval nepsané pravidlo být živý. Není to tak dávno, co zemřel, a rozhodl se vše změnit. Jak se člověk ale jen napravuje ze záhrobí? ~ Krátká humorná povídka ze "života" zesnulého francouzského malíře Pierra, který si ze všeho nejvíc přál být nezapomenut jako zlý člověk. Nechť mu v tom tato kniha aspoň trochu dopomůže.

,,... Blue?" ,,Do prdele. Vypadni! Slyšíš?! Zmiz!" ,,Ne! Počkej! Al! Hej! Argh!..." ,,..." ,,...Blue?" ,,..." ,,Ty pláčeš?" ,,Nech mě být." ,,Pustíš mě dovnitř?" ,,..." ,,Blue?" ,,Nic jsi neviděl." ,,Ne. Ale-" ,,Nic." 23/7/18- #16 v teen fikci 24/7/17- #14 v teen fikci 01/8/17- #8 v teen fikci 03/8/17- #7 v teen fikci 13/08/17- #5 v teen fikci 14/08/17- #3 v teen fikci!!!

"Ty ale nie si mŕtvy." "Tak mi vysvetli ten zápach." "Č-Čo? Aký...aký zápach?" . . "Zápach z toho hnijúceho mäsa na mne predsa." 20/5/2017/©natalliee/21:38pm/ #1 in short story Cover by: Natalliee