"Někdy se bojím, víš?", řekl klidně Ian, neopouštějíc jeho oči, protože ví, když se nepřestane dívat, Mickey nenajde sílu ani mrknout.
Autorka povídky je @soloaf .
Kdyby někdo našel v překladu nějaké chyby, budu ráda, když mě opravíte :)
„Vanilka," odpověděl jsem jednoduše a zkoumavě sledoval jeho reakci. Chvíli bylo ticho, což mě vážně znervózňovalo, ale pak se ozval ten nejsladší smích, jaký jsem kdy slyšel.
Slíbil jsi mi , že mě neopustíš
...
Vždyť jsem stále s tebou
...
Ale na jak dlouho ?
...
Dokuď nás smrt nerozdělí !
...
Od té nejsem ...moc daleko
...
Zůstanu s tebou , navždy ... půjdu hned vedle tebe , budem spolu ...NAVŽDY....
...
Slibuješ ?
....
...Slibuju , lásko...
...
...Né všechny sliby se daj dodržet...