Není nic nebezpečnějšího než žena, která nemá co ztratit...

Stojím v bílé chodbě. "Máme vězně, bude nám zpívat." Řezavě se smál jeden z mých kolegů. Trhl s paží vězně a otočil ho směrem k nám. Upíral na všechny naštvaný pohled, ale nejvíce naštvaný pohled upíral na mě. Věděla jsem proč, protože tato osoba je můj bratr.

Není jako my. V jejích žilách koluje krev z Vesmíru a naší planety Země. Byla stvořena jako dokonalá zbraň a na 11 let zavřena do tmy a ticha. Nikdy nepoznala svět za zdmi centra. Touží po svobodě a krvi svých milovaných. Co obnáší korektura? Oprava pravopisu a překlepů, přepis nějakých částí, avšak příběh zůstane nedotčen. Děj se nezmění, jednání postav také ne, pouze dojde k přepsání nějakých odstavců pro lepší pochopení příběhu či vylepšení kvality příběhu. !opravené kapitoly budu označovat * (hvězdičkou)! Adresa obrázku: http://cz.forwallpaper.com/wallpaper/sunset-at-sea-235190.html

,,Jednou tě to zabije." ,,Já vím." ,,Proč to děláš?" ,,Proč se tolik staráš?"

Tessa. Obyčejná dívka na úplně obyčejné škole. A stejně je jiná. Ona si vzpomíná. Na nemyslitelné. Všichni se ptají, co s dělo? Půl roku nebyla ve škole a vrátila se teprve před měsícem. Jenže ona neví. Jako kdyby někdo jen tak přišel a vymazal část jejího života. Nebyla jediná kdo odešel. Byla jediná kdo přišel. Nikdo jiný se nevrátil. Jsou pryč a spolu s nimi i její nejlepší kamarádka Ellen. *Ukázka* Seděla jsem na pobřeží, rukama jsem objímala nohy přitisknuté k tělu. Sledovala jsem šedočerné mraky. Pršelo, řetězce vody padaly k zemi a bouřily tyrkysové moře. Vlasy i oblečení jsem měla promáčené, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Klepala jsem se zimou, drkotajíc zubama. I to mi bylo jedno. Pramínky vody mi stékaly po tvářích, nevěděla jsem, jestli to je déšť či mé slzy. Ani toho jsem si nevšímala. Někde uvnitř jsem pociťovala ohromné zoufalství, které převažovalo nad všemi okolními emocemi. Neměla jsem nejmenší tušení, co se mohlo stát. Vnímala jsem jenom beznaděj. Byla jsem pokořena krutým životem, přestože jsem nevěděla jak. Připadalo mi, jako by se veškerý smysl mého života kamsi vypařil a zbyla jen krutá realita. ‼️UPOZORNĚNÍ‼️ - dílko patří mezi mé první příběhy se složitějším dějem - prosím o velkou dávku shovívavosti, nebo jej raději ani neotevírejte Žánr: Sci-fi Cover by: Gipi155 Nejlepší umístění: č. 3 (7. 6. - 8. 6.; 16. 6. 17. 6. 2018); č. 5 (26. - 28. 4. 2018) v kategorii Sci-fi ~ Asi puknu štěstím! Děkuju!!!❤❤❤ Stav: Dokončeno Vydávání: ❌ Psáno: Duben 2017 - Duben 2019 100 hlasů - 7. 5. 2018 Jste úžasní!!! ?❤? 1K přečtení - 1. 6. 2018 Strašně moc děkujuuu!!

15+ Sex scény. Yaoi. Nesoudit.

Charlie: „Seš strašnej šprt, víš to? " Já: „Jsem si toho plně vědom." Charlie: „Měl by ses taky někdy odvázat." Já: ,„Mně se můj život líbí." Charlie: „Přece nechceš skončit sám, ne? " Já: „Mám přece tebe." Charlie: „Mám tě fakt rád ale ty jsi prostě ztracenej případ. " Já: „Mě má rád každý..." Charlie: „Zas tolik si nefandi." Já: „To nepotřebuju. Fandíš mi přece ty. " Charlie: „Já tě fakt nesnáším." Já: ... (A já tě miluju.) PROBÍHÁ KOREKCE

Všechno to začalo dnem, kdy jsem umřel. © All Rights Reserved | zzirque 2017 ▸ Povídka obsahuje vážná témata, která by pro některé čtenáře mohla být nepříjemná. Editováno 11/9/2019

Měl jsem vše, co jsem jen chtěl. Můj život byl dokonalý. Jenže pak jsem potkal tebe. Jedinou osobu, která mi dokázala takovým závratným způsobem změnit život. Jedinou osobu, kterou jsem nikdy nemohl vlastnit. Osobu připomínající křehkou růži. Jak snadné je ji zlomit, zničit, rozcupovat na kousky. Jenže jsem si neuvědomil, že i ta nejkřehčí růže má trny. Nečekal jsem to... chtěl... chtěl jsem ublížit jen tobě. Ty trny se mi však zaryly hluboko, hluboko do mého srdce a mě bolí každý nádech víc a víc...

Ten vztah by se dal popsat jedním slovem: vytrvalost. Když po někom toužíte tak moc, že jste ochotni čekat i věčnost. Potkal jsem duši, kterou jsem hledal celý dosavadní život. Ale našel jsem ji pozdě.