Je to tady zase. Nový školní rok, cesta do Bradavic, on. Zase vidím po dvou měsících ty jeho bouřkové oči. Opět okolo sebe budeme chodit jako dva cizinci, jakoby se nic nestalo. Zároveň.. Nás čeká válka - boj, odvaha, ztráta, bolest, pomsta, strach... To všechno nás čeká. To všechno nás nemine. Budu muset čelit více nebezpečí než kdy jindy. A co ty, Blonďáčku? - Povídka se vztahuje k předchozímu dílu - Slytherin mudblood. Pokud ji budete číst nezávazně na sobě, můžou vzniknout nesrovnalosti. První díl naleznete u mě na profilu :) - Druhý díl trilogie o Charlotte Rosie Jones. Doporučuji si přečíst předchozí díl na mém profilu, některé věci by vám nemusely dávat smysl:) - Všechny postavy (kromě mnou vymyšlených) náleží spisovatelce J.K.Rowlingové. Tenhle příběh nebyl napsán za účelem zisku. - V příběhu se mohou objevit nesrovnalosti. Děj se většinou bude vyhýbat ději v knížkách i filmech. Pokud jste na to hákliví, radím, ať knihu nečtete. Pro ty ostatní - enjoy :) - vznik 25.3.2020 | zveřejněno 1.7.2020 | dopsáno 10.11.2020 ©️2020 Teris Charms

~PŘÍBĚH O DÍVCE, KTERÁ PŘEŽILA~ Harry Potter, Vyvolený a nebelvírský chytač, který má zachránit svět před lordem Voldemortem. Ron Weasley, chlapec s velkým srdcem, který se zamiluje do té nepravé a obětuje to nejcennější. Hermiona Grangerová, nazývaná mudlovskou šmejdkou, nejchytřejší čarodějka, kterou kdy kdo poznal. Jane Potterová, sestra Vyvoleného, která je pro záchranu světa důležitější, než si myslela. #2 ~ harrypotter #23 ~ fanfikce 26. 12. 2017 ~ ~PROBÍHÁ KOREKCE~

Svět, ve kterém práva a svoboda slabších neznamenají zhola nic. Svět, ve kterém jsou takoví lidé majetkem. Svět, ve kterém žiji. Svět, ve kterém nejsem jedním z vyvolených. ▪▪▪ V příběhu se budou objevovat sprostá slova, scény 15+ a LGBTQ+ tématika. Každý kdo s těmito věcmi má problém ať důkladně zváží čtení mého příběhu a pokud se případně rozhodne číst i tak, nedává vinu mně. Já vás varovala. Všem ostatním přeju pěkné čtení. ▪▪▪ Příběh není psán za účelem zisku!

Většina lidí si nemůže vybrat, co se z nich v životě stane. Rodiče je tlačí být doktory, i když oni sami chtějí být právníky. Kéž bych měl takové problémy. Kéž bych měl na výběr alespoň v něčem. _______________________________ Poslední díl byl z pohledu Kyoshiho a měl proto docela dost trigger warnings... Tohle je příběh nové postavy (Toshiry neboli Iry) a chtěla bych upozornit, že bude drsnej. V některých ohledech drsnější, než Jako lvi a levharti a já vás opravdu prosím, abyste zvážili jeho čtení. Nicméně, vyskytují se: ＞lgbtq+ tématika ＞vztah bxb ＞pasáže 18+ (explicitní scény, myšlenky, chování i narážky) ＞vulgarismy ＞naprosto odporné chování určitých lidí ＞násilí _______________________________ Jedná se o třetí díl série. Stejně jako u druhého dílu není nutně třeba, abyste předtím četli i ty ostatní, ale pro lepší pochopení je to určitě dobré.

Píše se rok 2269. Mezihvězdné lety nejsou již žádnou novinkou a slibný kapitán Eren Jaeger dostává svou první loď USS Enterprise. Již na studiích v Hvězdné akademii zjistil, že nejspolehlivější a nejvíce nadaní jsou ‚lidé' z Vulkánu. A to nejen jako vědečtí důstojníci... Byl mu tedy admirálem Erwinem Smithem na loď přidělen charismatický a velmi inteligentní Vulkánec Rivaille Ackerman. ***** Šel po ulici v černé tunice s dlouhým pláštěm a kápí na hlavě. Pohyboval se pomalu a opatrně, a přitom ladně jako kočka. Plášť za ním vlál v mírném mořském větru. Eren věděl, že je to on, cítil ho ve své hlavě, ale jeho mentální štíty byly Erenovi uzavřeny. V tom se i postava zastavila, jako by cítila jeho pohled. Otočil se, kápi mu odvál z hlavy prudší závan mořského vánku a vlasy se mu rozevlály kolem tváře jako vlny v zálivu... Byl to Levi, upřel své šedomodré oči směrem, kde stál Eren. Ten se neměl kde schovat, a tak zůstal stát na místě. Leviho oči se vpily do Erenových, ačkoliv je od sebe dělila vzdálenost nejméně patnácti metrů, Eren cítil, že se do něj zapichuji jako jehly. Byly chladné jako krystaly ledu a v tváři nebyla ani stopa po jakékoli emoci. Eren nikdy neviděl nikoho-ani Vulkánce - s tak nepřístupným výrazem. Zamrazilo ho tak, že se mu málem podlomily kolena, a i když bylo počasí extrémně teplé na toto roční období, cítil jako by mu ledová ruka sáhla na krk a znemožnila dýchat. Trvalo to jen pár sekund, ale Erenovi se zdálo, že tam stojí a dívají se na sebe celé hodiny. Za cover děkuji talentované grafičce St3wiie.

„Co se tady ochomýtáš? Ty - skřete! Pojď sem! Ty nejsi Žid!" přitáhl jsem si malého člověka za klopy k sobě. „Dej mi doklady!" Uviděl jsem pichlavé šedé oči, ve kterých se blýskala nenávist. Plivl mi do tváře a vytáhl identifikační papíry. „Co si to dovoluješ ty zmetku, mám tě tady na místě zastřelit?" „Udělej to, ty nacistický parchante!" odvětil klidnou plynnou francouzštinou a opět na mě plivl. Otřel jsem si tvář a taktéž úplně klidně odpověděl německy: „Ty si myslíš, že neumím Francouzsky? Teď sis podepsal ortel!" -Jsou zde popisovány některé druhy mučení, které nacisti prováděli na vězních, takže, kdo na to nemá žaludek, ať to raději nečte. -Příběh v žádném případě nenabádá k nacismu a antisemitismu, ba naopak, jen letmo naznačuje hrůzy, které se děly za 2. světové války. -boy/boy - láska mezi muži, komu se to příčí - nečíst.

Třicet dní, každý den jedno úplně odlišné zadání a dvě slova k tomu. Každý den jedna kapitola, aniž bylo jasné, jaké téma přijde den příští. Z tohoto jsem se pokusila sestavit nový Ereri příběh.

Máte někdy pocit, že vám něco v životě chybí? Něco zásadního? Přítel, který vás opustil v dětství a vy nevíte proč? Je pryč a já opět sedím na náměstí a přemlouvám sám sebe, abych se zvedl a šel se podívat na staré, dávno plevelem zarostlé hřiště, kde jsme si chodívali spolu hrát. Přemlouvám se takto den co den od mých patnáctých narozenin, kdy jsem pochopil, jaký je vlastně smysl života a čím jsou barvy aury tak důležité. Celých pět let, každý den, sbírám odvahu jít na to místo. Ale dnes ne, dnes ještě ne. Ještě to nedokážu, nejsem připraven! Tučné psaní - inspirováno mnoha články z internetu.

Levi se zotavuje po úrazu hlavy a začne trpět nočními můrami. S jeho přirozeným workoholismem se neskutečně nudí, když v tom mu začne psát neznámá entita jménem Bianco Nero. !Angst příběh! Upozornění: Nečekejte žádné zázraky, nikdy jsem příběh tohoto žánru nepsala, takže tohle je jen zkouška, jestli jsem toho vůbec schopná!

Čisté a nevinné vločky se pomalu snášely k zemi, nevinné a křehké jako mladá srdce bijící jen pro lásku a štěstí, pro ten pocit hřejivější než plamen svíce hořící vysoko k oblakům. Pro pocit, který nejde cítit bez obětí, pro štěstí, za které člověk bojuje leckdy celý život, hledá, ztrácí a nenalezá, a ta hloupá srdce se tříští a zase slepují, daleko křehčí a uzavřenější, člověk padá a láme si kosti a zase vstává, aby jej znovu hledal. Pro pocit, pro nějž je třeba nasadit život ať už z pozice nejprostšího vandráka, nebo samotného prince, pocit, který se dostane hluboko do vás a nutí vás dělat hlouposti, bláznit. Utéct na druhý konec světa a občas i lhát. Málem o všechno přijít a pak to zase najít. Pocit, pro který se člověk změní, když mu vstoupí do života. Pomalu a postupně. Když se srdce rozhodnou synchronně bít, když se těla spojí a pak jsou od sebe násilně odtržena. Když je člověk nucen sáhnout si až na samé dno. Ale i když ve středu všeho nastane temnota, ať už trvá jak dlouho chce, nakonec vždy přijde zářivý východ slunce... *** Otevírá se před vámi vánoční Ereri povídka psaná na základě nádherné pohádky Pyšná princezna, oblíbeného filmu obou autorů nové gay verze. Za skvělého pyšného prince Leviho - Alianor1 Za šíleného krále Východního království Erena - King of deathtown