Byl jsem obyčejný středoškolák a jako každý toužil po lásce. Měl jsem nejlepšího přítele, kterého jsem opravdu miloval. Seznámili jsme se na nižší střední, kde jsme se spolu přidali do volejbalového klubu. Volejbal byla naše láska, dokonce i na vyšší střední. Snažili jsme se být nejlepší a dělali jsme pro to všechno. Jenže volejbal vám nemůže opětovat lásku, tak jak vy potřebujete a já si uvědomil, že potřebuji tu pravou lásku. Snažil jsem se to dát Hajimemu několikrát najevo, ale on to nebral v potaz. Nevšímal si mě. Schválně. Já totiž věděl, že ke mně cítí to samé. Chtěl jsem si získat jeho pozornost, a tak jsem si našel holku. Pokud chcete vědět, jak příběh pokračuje, neváhejte a rozklikněte :33 S láskou Vaše Tsukki <3

Když jsem se ocitl v úzkých, spatřil jsem jeho...černovlasého chlapce s tmavě modrýma očima. Vyzařovala z něj zastrašující aura, což zapříčinilo, že zmizeli všichni kolem...krom nás dvou. Jeho pohled byl tak povýšený stejně jako on sám, a přesto jsem od něj nedokázal odtrhnout oči. Moje výška mu připadala vtipná, tak jako mé hraní, a přesto jsem ho nemohl dostat z mysli. Nesnášel jsem ho. Sledoval mě, sledoval mě neustále...malinkatý chlapec s oranžovými vlasy jako mandarinka. Dal jsem mu tak tisíc důvodů, proč by mnou měl opovrhovat stejně jako já jím, ale přesto mě dál sledoval. Chtěl jsem mu ukázat, co jsem doopravdy zač, chtěl jsem mu ukázat, kdo je jeho král a jaké má místo, ale ani po té drtivé porážce nepřestal a já ho nemohl dostat z hlavy. Když už jsem myslel, že na něj zapomenu, opět jsem ho zahlédl a nemohl jsem odthnout zrak, i když se stále tak povýšeně a vítězně usmíval. A takhle to bylo pokaždé...skoro jako bychom byli propojeni nějakou neviditelnou nití... Začal jsem jej sledovat taky. Zajímal mě. Chtěl jsem zjistit, proč se nevzdává a stále má na tváři úsměv, ten iritující úsměv, který jsem chtěl zničit. Chtěl jsem jej vidět na kolenou. Jenže čím víc jsem jej vídal, tím víc jsem si jej oblíbil. Nechtěl jsem, aby mu ten úsměv někdo vzal, ale ani jsem ho nechtěl mít v hlavě. Naše cesty se několikrát rozdělily... ...jenže nakonec jsme se znovu potkali... !!Není to úplně podle anime!!

Už když jsem byl malý, byl jsem pro ostatní jiný. Byl jsem hrozně vysoký oproti ostatním dětem, což mě vyčlenilo ze společnosti. Neměl jsem přátelé a všem jsem připadal divný. Někteří se mě báli, jiní mnou opovrhovali, že nejsem jako oni, nebo mě neměli rádi kvůli mé inteligenci. Takže jsem byl sám. Občas se kolem mě mihlo pár lidí, co mi chtělo změnit pohled na svět, ale nepomohlo to. Stále jsem cítil tu prázdnotu uvnitř sebe a nechuť k životu a svět vnímal černobíle. Ano byl jsem takový poměrně dlouho, dokud jsem nezačal hrát za Karasuno a díky tomu poznal kapitána týmu Nekoma. Černovlasý vysoký muž, chováním připomínající dítě. Byl plný života. Byl tak otravný a nesnesitelný, avšak nakonec to byl on, kdo mi ukázal, že svět není černobílý. Když se naše cesty rozdělily, nečekal jsem, že jej ještě někdy uvidím... ...přesto se tak stalo... ...ale on už nebyl jako kdysi... ...sotva mě poznal.... ...vláčel se bez života a nevnímal, co je za ním ani předním... ...takového jsem ho neznal... ...nemohl jsem ho takto vidět... ...byl jsem na řadě. !Není to podle anime!

Ship: OsaAtsu (Osamu x Atsumu) Anime: Haikyuu!! !!!Není to úplně podle anime!!! Byli tu dvojčata, které znal snad každý, Atsumu a Osamu Miya. Už odmalička spolu dělali všechno a věčně mezi sebou soupeřili. Jednoho dne se však upsali sportu jako je volejbal a pokračovali v něm i nadále. Přihlásili se na střední školu Inarizaki, kde všem ukázali svůj talent. Mluvilo se o nich čím dál více. Ovšem nebyli známé jen pro svůj talent a vzhled, ze kterého šílela každá dívka, ale také pro své chování. Atsumu byl seběvedomý, bezstarostný a občas sobecký člověk, jenž všechny rád provokoval, ale sem tam uměl i zalichotit. Podle svého bratra neposlouchal ostatní, nevracel vypůjčené věci a lhal. Také měl rád, když vše šlo, jak chtěl. Byl ten chladnější. Osamu byl klidný a snažil se nedávat na povrch své emoce. Avšak když se naštve, odhodí svou kamennou tvář a začne chrlit vulgární výrazy. Což dokáže zapříčinit jedině Atsumu. Osatní jej považovali za toho milehjšího a byl také známý pro svou vášeň k jídlu. Osamu se proto ve svém druhém ročníku rozhodne ukončit volejbal. Ale co to udělá s jeho bratrem? I když měl Atsumu řadu nápadnic, nestál ani o jednu. Vše co ke štěstí potřeboval byl jeho bratr, jenže o tom Osamu nevěděl. Jak tohle všechno skončí? Rozdělí se jejich cesty?

Začalo to nevinnou hrou a proměnilo se to v boj o život... Nikdy jsem neměl přistoupit na jeho hloupou hru... Vlastně to nebyla tak úplně hra spíše výzva... Kdybych věděl, co plánuje, nikdy bych nesouhlasil... Nebo bych souhlasil? Sám nevím, jenže kdybych odmítl nebyl bych to já, kdybych nechtěl ve všem být první a pokořit každou výzvu... Ovšem tahle se mi nehezky vymstila... Chtěl bych ji vyhrát, ale to by znamenalo mu úplně propadnout... Pokud chcete vědět víc, neváhejte a rozklikněte😊 Není to přesně podle anime :33 S láskou Vaše Tsukki♥️

Jsem Lev Haiba. Kvůli otcově práci jsem se jako malý často stehoval po celém Rusku. Když už jsem si myslel, že ten proklatý řetězec končí, jelikož jsme na jednom místě zůstali přes čtyři roky, opět mě zklamal. Vím, že to dělal pro rodinu, neměl jsem mu to za zlé, ale už mě nebavilo hledat si nové přátele a zvykat si na nové školy, když jsme se pak do roka stejně odstěhovali. Na své teď už staré škole jsem měl všechno. Hrál jsem volejbal a celý týmu bral jako druhou rodinu. Nikdy jsem se necítil líp a stejně se toho nakonec budu muset vzdát. Ani mé matce se sestrou se to nelíbilo, a tak jsem ji poprosil, jestli bychom se aspoň nemohli odstěhovat někam, kde už zůstaneme a to i kdyby to mělo být daleko od táty. Neboť stejně nás kvůli práci viděl jen o víkendech a mnohdy ani to ne. Matka souhlasila. Vzala nás na dovolenou a řekla, že se společně rozhodneme a oznámíme to otci. Na té dovolené jsem poznal někoho kvůli komu bych se odstěhoval klidně i na konec světa... Jestli chcete vědět, jak to byli dál, rozklikněte tento příběh, s láskou Vaše Tsukki♥️ !Není to úplně podle anime!

Toto je pokračování k příběhu vysvobození... ..ovšem už se nebude tolik týkat Shinyy a Gurena. V této knize je hlavní účinkující Takao Kazunari, bývalý bos mafie, který se snaží napravit své hříchy, tím že si je odpyká ve vězení a rovnou se bude snažit o to být lepším člověkem. Avšak není tam sám...ani netuší kolik lidí tam na něj číhá až na Akashiho, jež je taky bývalým členem "mafie" Bude se snažit dostat blíž k Takaovi, aby ho potom mohl zraňovat ještě více... Takao má stále přátelé, kteří se mu budou snažit pomoc a k nim se přidá i Anzai. Povede se Takaovi změnit? Jak se nakonec zachová Akashi? Zamiluje se snad Takao? Kdo další se tam asi tak objeví? Skončí někdo z nich jako zlomený? 15+

Mladý bělovlasý muž Shinya se zamiluje do problémového "chlapce" při jejich náhodném setkání, kdy mu Shinya zachraňuje život...stane se dost nečekaných věcí a Guren odejde. Dlouho poté se neviděli, ale Shinya nikdy nepřestal hledat a jednou jej přeci najde. Změní se tím něco? Bude Guren opětovat jeho city? Jaké jsou Gurenovi problémy a jak se s nimi vypořádá? 15+

Jak už jde z názvu poznat, bude se jednat o citáty z anime. Nejen ze staršíčh ale i z nových Anime. Na Anime koukám skoro pořád, a snažím se ve všech najít něco inspirativního nebo vtipného. Vím, že již je tu dost podobných knih, ale málokdo kouká na to co já 😉 pokud máte oblíbené Anime klidně pište 😊 #73 - 15. 7. 2018

Začalo to hloupou sázkou od spolužáků a skončilo soudním příkazem a ztrátou nejlepšího přítele... Když jsem nemohl napravit svůj život, zkoušel jsem pomoc s nápravou alespoň druhým. Ne vždy jsem uspěl. Jednoho jsem nestihl zachránit a skončilo to smrtí, ale život jde dál a já se rozhodl zaměřit se na ten svůj. Přeci jen...jak můžu zachránit ostatní, když nedokážu zachránit ani sebe? Dlouho jsem přemýšlel, kde ho najít a jak ho oslovit. Nakonec se ukázal...nebylo to zrovna milé setkání... Pokud chcete vědět více, rozklikněte si tento příběh :33 Bude vycházet každé pondělí. S láskou Vaše Tsukki <3