PŘIPRAVUJE SE NOVÁ VERZE (původní kniha obsahuje chyby a nelogičnosti, berte to prosím na vědomí) Jste skokan, běžec, silák nebo mudrc? Koneckonců je to jedno. I tak je vaše šance na přežití hluboko v mínusu. Sektory. Obrovská prostranství ohraničená vysokými kamennými zdmi. Každý je v něčem jiný, ale ve všech je skoro nemožné zůstat naživu. V jednom najdete les plný vlků, v jiném zase poušť s hady, v některém dokonce padají rampouchy z nebe. Vše začíná v táboře, v němž už od mala žijí dospívající děti, jež se dělí do čtyř skupin. Neví, co je za zdmi tábora, nezajímají se o to a celý život jsou nuceni poslouchat přísný řád. Já se společně s pár dalšími rozhodla jinak. „Nikdy nejsme sami. Lovci jsou blíž, než si myslíme." (31. 12. 2016 - 9. 8. 2017)

Mojí rukou projela silná bolest, jakmile jsem ukazováčkem stiskla spoušť. O to větší bolest se prohnala mým tělem, srdcem a duší, když se jeden z mých nejlepších kamarádů zapotácel a nazad padl mrtvý k zemi s kulkou v hlavě. Zradili mě. Moji nejlepší kamarádi mě zradili. Dříve byl její život plný dobrodružství, zábavy, smíchu, přátel a alkoholu. Jednoho dne se ale něco stalo, něco, co změnilo Angelu k nepoznání. Stal se z ní naprosto jiný člověk, který se uzavřel před světem a zapomněl na to, kým kdysi byl. Co přimělo Angelu změnit samu sebe, změnit způsob života, opustit ty, které milovala. Změní se něco, když ji matka pošle na tábor? Najde si přátele, objeví nový smysl života, zapomene na ten osudný den, zamiluje se a svěří někomu své tajemství z minulosti? *Probíhá korekce*

Věděla jsem, že to myslel vážně a že za to nemohl. To ta jeho porucha, ale... bála jsem se ho. Děsně jsem ho chtěla uklidnit, trhalo mi to moje měkký srdce, když začal vzlykat. Nemohla jsem... Moje tělo se nekontrolovatelně třáslo strachy jen díky jeho blízkosti. Natáhla jsem k němu třesoucí ruku a projela mu jí ve vlasech. Stuhl a nadzvedl hlavu. Okamžitě jsem ruku stáhla zpátky, ale on ji chytl do té své. "Omlouvám se," zašeptal znovu a něžně mi políbil hřbet ruky. #20 v Teen Fikce - 3.9. 2017 Cover: @tereza172

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

Skyler nesnáší kluky a má pro to své důvody. Radši si pustí do sluchátek hudbu, jde si zaběhat, nebo vymýšlí kanadské žertíky. Co když ji ale učitel do společného školního projektu přiřadí k Jayovi, jehož jedinou starostí je, jak jen pohledem svést každou holku? Tahle dvojice nepřinese nic dobrého. Nebo snad ano? 29.9.2016 #7 v kategorii humor 14.3.2017 #1 v kategorii humor Cover od @kaobka (18.8.2017)

Tento příběh vypráví o Layle Brownové a o jejím životě, který se mění hned po jejím únosu. Zažije strach, ztrátu, bolest, ale možná i lásku a nové přátelství. Nic nebude tak lehké, jak se zdá, ale vše se dá zvládnout, dokud všichni drží pospolu. Nejlepší umístění: #1 - fanfiction 25.9. 2020 #2 - sad 24.5. 2020 #1 - czech 23.9. 2019

Oba byli v dětském domově. Byli nejlepší kamarádi, ale pak si jí adoptovala rodina a malý chlapec zůstal sám. Z ní se stala modelka a z něho bezdomovec. Jednou se náhodně potkají. Poznají se? Co bude dál? Story by Anet_Bieber 2018