„Kdybych chytila zlatou rybku a měla tři přání, tak tím prvním by bylo být hezká." Lidé tvrdí, že na vzhledu nezáleží a že to, co je opravdu důležité, má člověk uvnitř. Já osobně si ale myslím, že je to neskutečná hloupost. Kdybyste totiž byli v mojí kůži, chápali byste to. Říkají mi Via a jsem jeden velký omyl. A není to jen o mé neschopnosti konečně říct Nathanovi, co k němu cítím. Je zde totiž i má rodina a most Zatracených, z něhož jsem zatím ještě neskočila. A pak je tu také Kulička Kimber, záhadný Colin a matčin náhrdelník plný slz. - Úžasný cover je dílem @Ashala20 - Betace je dílem mé věrné @pogmanka a též úžasné @vanessaaster - Čtěte na vlastní zodpovědnost. Doporučuji 15+

,,Už jsi v bezpečí. Už jsi u mě,'' zašeptal ten neznámý a já se od něj odsunula dál. ,,Kde? Kde jsem?'' ptala jsem se roztřeseně a pohled mi spadl na mé tělo. Byla jsem navlečená do těch stejných volných šatů, jaké měl na sobě on. Chtěla jsem křičet, protože jsem nic z toho nechápala, a měla jsem takový dojem, že se mi to celé jenom nezdá a že ani po štípnutí se do zápěstí mě to nevykopne do reality v mém pokoji. ,,V nebi přece. Tam, kam patříš.'' Pokračování knihy - Tam, kde je bolest normální cover mi udělala skvělá: @cherrystyles- 🖤

Celá dnešní společnost je postavena na principu stáda a my všichni jsme jeho příslušníky. Skoro až úpěnlivě se snažíme v něm zůstat, splynout s davem, nijak nevyčnívat. Schováváme to, kým doopravdy jsme, abychom se vyhnuli vyloučení z něj. Svět je plný přetvářky a lži, jež se schovává za pravdou. Možná je třeba konečně čas shodit ze sebe beránčí roucho a být sám sebou. Ovšem, cesta k uvědomění není nikdy jednoduchá. A pro Willa s Alexem to bude opravdu těžké. „Vidíš ty ovce, pasoucí se na té pastvině za ohradou, Wille?" „Ano, vidím. Co s nima?" „Ty jsi jako ony. Slepě jdeš za vůdcem stáda, neohlížíš se na les opodál, co ti nabízí volnost a svobodu." „Pokud já jsem ovce, Alexi, tak ty jsi zase ten beran, za kterým jdu. V tom případě pak nepotřebuju žádný les." ______________________________ - Upozornění: LGBT román - Aktuálně se postupně přepisuje = něco nemusí úplně dávat smysl - Přepsáno 18/21 kapitol - Vítěz Hvězdobraní 2019 v kategorii Frajer z vedlejší koleje - Prequel pod názvem Červenčina maska Za cover velice děkuji @Gipi155 Díky i mým věrným betám: @pogmanka @MargarethMerry @Nina_1881 -

Zdravím Tomo, víš, že mě ten svět ničí? Ten svět plný smutku, bolesti a strachu. Ten svět, hubící jakýkoliv pokus o štěstí. Ten svět, který mě už tolikrát srazil na kolena. ------------------------------------------------------ Jedno tělo, jedna mysl, dva přátelé a spousty dopisů od zoufalé dívky pro chlapce žijícího v její hlavě. Nejlepší umístění - #2 v obecné fikci 16.7. 2017

Esej na společenské vědy věnovaná feminismu. Zveřejněno ke Dni žen. Ženy, všechny jste skvělé a silné. Dnes a i po celý rok oslavujte svou svobodomyslnost a samy sebe, protože jste drsný a úžasný! Jako cover mi posloužila fotka z Pinterestu od Carla Llanos.

Zhluboka jsem se nadechl čerstvého podzimního vzduchu. Ponurá a mystická vůně mokrého, zmačkaného listí poletujícího v dešti byla mou oblíbenou. Toto je začátek mého epilogu. ▸ Povídka obsahuje vážná témata, která by pro některé čtenáře mohla být nepříjemná. © All Rights Reserved | zzirque 2017

Vždy jsme byli přátelé. Ti nejlepší. Pokaždé jsem stála při tobě. Nikdy jsem tě nezradila. Nikdy jsem se k tobě neobrátila zády. Proč ty ano. Proč jsi mi musel tak moc ublížit . Vždyť já tě milovala. A právě proto ti teď píšu tento dopis.

Občas s hrůzou sleduji ty azurově modré oči. Nikdy se nepletou. Perleťová pleť se leskne a blonďaté vlasy pohupující se ve vlnách na jejích zádech září jako ryzí zlato. Plné rty a medový hlas. Musím si neustále připomínat, že je člověk. Že není robot ani pouhý výmysl techniky. Je ze svalů, kostí, šlach, nervů a orgánů. A těsně nad uchem, bezchybně skrytý pod kůží, má malý čip s nekonečnými zásobami dat a informací. Jeden život uložen na drobném kovovém disku hyzdící moji sestru Angeliku. Vítejte ve dvacátém druhém století. Století nesoucím se ve znamení maximální modernizace a automatizace, století, kterého se jako zázrakem lidská civilizace dožila. White mluví pomalu, nahlas a slovy seká jako šavlemi. Připadám si malý a nerozumný, když roztíná všechny mé naivní naděje, jednu po druhé. Ale na tom už stejně nesejde, na ničem nesejde, protože náš svět balancuje na kraji propasti a my nikdy nevíme, jakým směrem se doba ubere. *** „Lidé byli stvořeni k tomu, aby byli milováni, a věci k tomu, aby byly používány. Svět je v chaosu, protože vše je naopak." Dalajláma

Příběh o životě mladíka, kde se věci nedějí jen tak náhodou... O mládí, umění, náhodě, životě, ale třeba i lásce, klubech a hádkách. Městský storytelling s filosofickými prvky. Experimentální psaní, popisy z různých pohledů. Velmi povedená recenze https://www.wattpad.com/306975771-recenze-trochu-jinak-closed-ml%C3%A1d%C3%AD-jakubko11 První kapitola vyšla 20.12.2015 #2 v Obecná fikce

Příběh vypráví o lásce mezi Sebastianem a Emily, dvou cizincích, kteří se roku 1949 setkávají v hotelu v Californii. Oba si ze svých dosavadních životů odnášejí nepříjemná tajemství, ale zdá se jim, že spolu dokáží nakreslit za minulostí tlustou čáru a začít žít přítomností. Ale dá se na minulost zapomenout? Je možné spálit všechny mosty a začít s čistým štítem od znova? Nebo je nakonec minulost dostihne? Příběh je tvořen dvěma retrospektivně vyprávěnými rámcovými příběhy nazvanými Minulý život Sebastiana Fostera a Minulý život Emily Mooreové. ! Jedná se o samostatný příběh, který můžete číst i bez přečtení jiných příběhů ode mě! Trailer k příběhu: https://www.youtube.com/watch?v=dI4SK8k7ZtI