Draco Malfoy, blonďatý aristokrat, který je nepsaným vůdcem zmijozelské koleje, již několik dní dostává zamilované dopisy od neznámého ctitele. Ano správně, ctitele. Pisatel dopisů se totiž vůbec netají tím, že je stejného pohlaví jako zmijozel sám. Každý večer vyšle sovu, aby Dracovi jeho dopis doručila, a mladý Malfoy je možná až příliš nadšeně přijímá. Nevadí mu ani jejich obsah, ani neznámá totožnost jejich pisatele. Dalo by se dokonce říci, že je za ně rád. Psaní od dívek vždy nekompromisně pálil, aniž by si je přečetl. Tady je to jiné. Tyhle dopisy si totiž i schovává a důvod tohoto počínání zná jen on a jeho dva nejbližší přátelé. Co se stane, když se jednoho dne konečně rozhodne na psaní odpovědět? Nejlepší hodnocení: #25 ve fanfikci. Zveřejňování: 25/02/2017 - 31/05/2017. Překlad do němčiny: https://www.wattpad.com/story/141345868-reading-between-the-lines-drarry-de.

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

V dnešní době hodně lidí trpí psychickými a duševními problémy. Proto mě napadlo sepsat o všech možných duševních chorobách básně, které by je vystihovali. Avšak poslední dobou jsem už trochu vyměkl, a nebude to jen o smutných depresích, nebo zvláštních poruchách. Budou zde i různá odborná označení pro lidi, o kterých si možná nikdy neslyšel/a. Takže zkráceně tato sbírka se týká odlišných lidí. Ty, jako čtenář, se můžeš přiučit, a nebo se dokonce v něčem můžeš najít.

Tato kniha je zaměřena na různé sexuální orientace. Má za úkol je představit a seznámit vás s nimi. Také se zabývá dalšími tématy tomuto podobnými- např. komunitou LGBT+ (hlavně historií), různorodostí pohlaví, způsoby lásky, rozdílnými životními styly a sexuálními preferencemi. Kniha obsahuje i rozhovory s lidmi spadajícími do LGBT+ spektra. Za cover děkuji @FemmeFragile Tuto knihu najdete i na Instagramu jako Vsechny_barvy_duhy. Odkaz najdete i u mě na profilu.

Rok 1933 byl přelomový pro celé Německo. Tehdy to všechno začalo. Všichni mu věřili a já nebyl výjimkou. Pomohl Německu z krize, dal lidem práci, dal lidem naději. A za naději je každý ochoten bojovat. Židé okrádají Německo, ničí čistotu a krásu árijské rasy. Nejsou hodni života mezi námi. Nejsou ničím. Jsou to parazité. Jsou míň než to. August Herz nikdy nevěřil, že na dny a noci v zákopech bude ještě s láskou vzpomínat. Za branami tábora je všechno ještě horší, než si dovedl představit. Zápach, vychrtlá těla, úsměvy vojáků, zkrvavené obušky, vagóny plné lidí vezoucí je na smrt. Základní pravidlo - držet si od všeho odstup. Přistupovat k tomu jako voják. Voják plnící rozkaz. Ale každý pohár jednoho dne přeteče... UPOZORNĚNÍ: 1. Povídka je čistě mým výmyslem - veškerá jména jsou smyšlená, děj je vymyšlený a neopírá se o žádnou historicky podloženou skutečnost (když neberu v potaz veřejně známá fakta) 2. Slovo "žid" v povídce píšu s malým písmenem, protože za 2. světové války nebyla tato skupina obyvatel považována za národnost, ale pouze za náboženskou skupinu - proto malé písmeno, narozdíl od "Němec" 3. Povídka, jak už jsem zmínila, je pouze výplod mé fanzie - a zároveň chci upozornit, že není součástí žádné propagandy ani ničeho podobného.

Maria Kowalski - jméno, které jsem musela zapomenout. Vlastně jsem se musela vzdát všeho. Přijmout však nové oslovení bylo asi to nejtěžší - bylo to totiž to poslední, co mě pojilo s rodiči. Nic víc jsem neměla. A i toho jsem se měla zbavit. Ztratila jsem toho hodně - nikdy jsem však netušila, že můžu ztratit víc. Že třeba můžu ztratit samu sebe. Když jsem se ale pak viděla - v těch civilních šatech bez žluté hvězdy, vlastně jsem se ani nepoznávala. Tolik let byla ta hvězda mým doplňkem a najednou byla pryč. Maria? Hannah? Nebo někdo úplně jiný? A to měl být můj nový život. Jak jsem ho ale měla žít, když jsem nevěděla, kdo vlastně skutečně jsem. Nebo mou duši vystihuje už jen to číslo vytetované na mém předloktí? Volné pokračování příběhu Za branami tábora, tentokrát pohledem Marie - nebo snad Hannah? Ideální nejen pro všechny, kterým v již zmíněném příběhu chyběl „šťastný konec" - kterého se snad nakonec všichni dočkáme - kam nás ale vlastně kroky Marie zanesou? To zatím nikdo netuší...

o LGBT,LGBT práva v různých zemích, sexuality. 27.10.17- #25 in populárně poučné <3 26.10.17 #14 in populárně poučné <3 2.11.17 #9 in populárně poučné 💙 23.1.17 #7 in populárně poučné 💜