Tohle je spíš jen pokus, sonety jsou vázané verši, přesněji je to 14 veršů a jsou v nich i určité pravidla rýmování, možná proto jsem je chtěla zkusit napsat. Je to skloubení volnosti slov a pevnosti struktury, jakoby matematika dostala křídla a to je na tom to krásné, to je to krásné na umění, na snění, no snad víte, co chci říct.

Jenom pár básní, některé nesou naději, jiné zase žal. Některé křičí, jak život bolí. A nevěří v zahojení ran, co život uštědřil. Jiné s klidem vypráví, že nějaká cesta se najde i v těžších situacích. Pouze prostá poezie.