Pamatuje si někdo na "My dream si your", mou parodii na ff o One Direction? Tak abych nebyla pokrytecká, sepsala jsem ještě jednu - ale tentokrát sama na sebe, na své často používané zápletky, na své nejtypičtejší archeotypy postav, na své chyby a na svá nejmilovanější klišé. Myslím, že si to můžete přečíst, i pokud jste ode mě zatím nečetli ani čárku, protože většina z těch věcí sedí nejen na mě, ale i na 90% nekvalitního fantasy obecně. P.S.: Hodně tam používám vlastní pseudonym, Azerethia. Ovšem poprvé jsem to zveřejnila na svůj blog, kde se pseudonymuji Kate - takže kdybych nějakou "Kate" přehlédla a omylem ji tam nechala, vyložte si to, jakože jsem to taky já.

Vždy jsem tak nějak očekával, že mé děti nebudou normální. Přeci jen, mají moje geny. Už od jejich útlého dětství jsem byl tedy smířen s tím, že z nich vyrostou masoví vrazi, Jehovisti, novodobí diktátoři anebo zkrátka něco mezi tím. Nevím přesně co, ale kombinace všeho výše uvedeného by byla patrně vražedná, takže bych měl být nejspíš rád, že potomci nakonec skončili u psaní. Jsem za to rád? Vlastně, když se nad tím tak zamyslím, občas bych byl raději, kdyby se stali těmi masovými vrahy.

Tahle parodie vypráví příběh mladé a krásné Cassidy, která se přestěhuje do Londýna, kde potká svého oblíbeného zpěváka Henryho. Jaké hrozné překážky se postaví jejich lásce? Tato parodie nebyla napsána, aby někomu ublížila. Jejím účelem je pobavit a trošku nastavit zrcadlo. Neobsahuje vulgarismy, ani urážky jisté kapely (o kterou se tam vůbec nejedná). Není mířena ani proti všem pisatelkám ff o One Direction, jen proti těm, které dodržují takový ten základní vzorec...jaký vzorec docela dobře vyplývá z textu. Tím chci říct, že znám i autorky, na které tahle parodie absolutně nepasuje- a znám jich hodně. Bohužel jsem ale potkala i spoustu opačných případů, což mě inspirovalo k této povídce. Upozornění- všechny blbosti (a to včetně chyby v anglickém nadpisu) jsou tam schválně!

První krok k úspěchu je nebýt kluk.

I malá gesta mohou mít velký význam. Při zdánlivě běžné činnosti, jako je pečení, je možné zažít něco hlubokého - krátký, prchavý okamžik dokonalého štěstí, který ve vzpomínkách přetrvá do konce života. Jaká je nejsilnější vzpomínka Minervy McGonagallové?

Probudila jsem se v posteli jako každé ráno. Nic zvláštního co ? Až na to že to nebyla moje postel. Ani můj pokoj. Ani můj dům. A ani moje tělo...

Někdo by řekl, že kouří, protože mu to chutná. Další by řekl, že je závislý a nemůže si pomoci. Já kouřila, protože jsem chtěla umřít. Ty jsi mi chtěl pomoci, ale chtěla jsem já, aby jsi mi pomohl?

Když jsem ji poprvé uviděl, seděla pod stromem, zahloubaná do nějaké knihy.Tenkrát mi její výraz přišel ohromě vtipný. Byla myšlenkama úplně mimo. Byla v té knize. Prožívala ji. Jedna knihomolka obklopená příběhy a jeden osamělý neřád. Aneb jak Dobby lásce dopomohl.

Potkala jsem tě v září. Zamilovala se. Ty ne.