Žár, který spaluje celé království, neustále nabývá na síle. Snad se hněvají bohové, snad se jedná o předzvěst pádu naší civilizace. Svět kolem je mrtvý a prázdný. Nic kromě vyprahlé pouště a skal nemáme již po generace. Tiché švitoření vyděšených lidí, začíná vyprávět o prastarém zlu, co konečně dorazilo i k nám. To, které dokázalo zničit zbytek světa a nechalo nám jen pustinu, jež jsme nuceni nazývat domovem. Do teď tu však byl největším nepřítelem člověk. Vyprávění o bozích je jen fraška pro obyčejný lid, sloužící k upevnění naší pozice. To už teď bohužel začínám chápat. Osobně se mi tento způsob jednání však hnusí, proto jsem ve své podstatě vděčný za to, že se k samotnému vladaření nemám jak dostat. Mé...svědomí, jež se začíná podezřele často ozývat v mé hlavě a mluví hlasem cizince, mě však nabádá k vyřešení této krize. Někdo přeci musí přijít na to, co se to tu k čertu děje.

Jsem Stopařka....nikdo už mi jinak neřekne. A je to docela výstižné...jsem Stopařka. Ztratí se někdo jasně, zavolejte mě, hledáte někoho? Jsem váš člověk. Jsem jedna z lidí, kterým ostatní říkají, že mají dar....a ano? Jsou případy, kdy si to nemyslím. Ale je to, možná to jediné, pro co jsem dobrá.........to, pro co jsem se narodila a asi i to proč jsem se dostala sem. Nejlepší dosažené umístění v žebříčku fantasy #1