„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

DOKONČENO. PROBÍHÁ KOREKCE Elisabeth Walkerová. Jméno a můj život, čistě jednoduchá ironie. Co člověk očekává skoro v 17-ti letech? Většina lidí, jenž jsem znala měla vše za sebou. První večírek, po kterém následovala neskutečná kocovina, první zamilovanost a následujíc vztah s prvním poprvé. Tyhle věci byly pro mě neznámá galaxie, když mě jako priorita zaměstnávalo učení. Ale nic netrvá věčně. Než do mého plánovaného života narazil On a vše změnil. Nezbyla tam ani zmínka o životě, který byl před ním. Vše bylo dokonalé, až do jedné chvíle, kdy si přivlastnil mé srdce a po jednom doteku celou mou duši. Byl jako hurikán, který se prohnal mým čistým životem. Pokaždé když si postavím ochrannou zeď, spadne jediným dotekem. Jako zkořápka. Nikdo nemohl vědět, že ten zatracený paličák s havraními vlasy a temným tetováním mě zničí. Ale proč na to myslet, když si můžu pamatovat něco jiného. Jak jsem mu vlezla do postele a hned pak na klín a zajela mu do vlasů. Nevnímala jeho prošení o to ať přestanu, i když mi to opětoval. A to nejhorší, že i pod vlivem alkoholu jsem dokázala zaslechnout tu nejkrutější pravdu. „Tak moc tě chci, až nás to zničí." Přeskočil mu hlas. Jenže já to nevnímala a ponořivala se hlouběji do zkázy. Zkrátka, když jsem ho poznala, vše bylo jako jeden neodolatelný POCIT.

{ Druhý díl příběhu Nevinná } Princ si vzal princeznu a žili spolu šťastným životem, ale v téhle pohádce nic netrvá věčně, a tak i jednou veškerá pohoda, která ovládala jejich obydlí zmizí a nahradí ji strach a vůle získat své štěstí zpátky.

Jedná se o pokračování prvního dílu Záležitost s Duchem - Mr. Ghost. 1. Díl Mr. Ghost 2. Díl Mr. Right Už možná ne tak duchařský příběh, jako byl ten první, ale i tak nepoztrácí svoji magii... Věřte mi, bude jí tam víc než dost! Doporučuji si přečíst první díl! Pokud si nechcete zkazit radost ze čtení, nepokračujte dál ve čtení anotace! Chelsea Maloren se zcela ponořila do studia na Univerzitě. Zahlcuje se prací a povinnostmi, aby dokázala přežít z jednoho dne na druhý. Její nejlepší přátelé už nejsou nablízku ji zachránit od utápění ve smutku. Ještě netuší, že k tomu aby byla zase šťastná, musí nechat Pana Pravého poskládat střípky jejího srdce zpět dohromady a nechat magii, která je stále s ní, ji pomoci. #2 in Fantasy (highest rank)

The world had gone to hell long ago, taken over by the vampire race. In order to keep some sort of peace in our land, the Vampire Lords made a consecutive agreement. The rich and powerful humans could survive just as they had been, untouched by the vampires save for the occasional blood collections, or so they thought In reality, we were all under their control. Castles spread out throughout our land, one landing in each city. Each castle varied in the number of vampires residing there, but all of them carried a Lord. The Lords were the ones in charge in every city, whether we liked it or not. The vampires often roam through the city, making sure that everyone was in order and no one stepped out of line. If you stepped out of line, you died, end of story. Even if the rich were still under their control, their lives were still better than the poor. The poorest lives held a much worse fate. The men were to be put to work as slaves, whether that meant serving a specific vampire, or just building their castles, they were slaves. The women were to be pets. Pets were the lowest rank you could have. They were forced into cages that were too small to stand in with collars around their necks. They spent their lives in pet shops, just waiting for the dreadful day that they'll be bought. They were treated like animals, trained into what their master wanted, and punished if they misbehaved. Those who were lucky enough to live through that, we're to be slaughtered for their blood at age twenty-five in an act to make sure that our population would stay steady. I was born into this world. Born into this world full of blood-sucking monsters. Except, I was one of the lucky ones. Was. It all ended for me when I was 12, when I was taken away from the last bit of hope and family that I had left. Ever since then, I've lived in a cage, just rotting away, waiting, dreading for the day that some monster would make me his. This is my life. I am a pet. ~~~ Cover by: @mshacake

Ara, the only woman left alive after a plague, is searching for a way to save humanity. She thinks there isn't a man she can trust, until she meets Kaden. ***** A plague has swept over the Earth, killing the majority of the population and every female. Except one. Ara witnessed the horror and destruction, but for the last three years she has survived. Now, desperation and hunger force her out of the mountains and onto a dangerous path; across the flooded downtown and through the gangs of survivors is hope. Ara's father spoke of a clue that could save not just her, but humanity. Then she is captured by a group of men. Despite the seeming kindness of Kaden, a young man her own age, Ara doesn't know if she can trust them. Then again, there's no way she can cross the plague-ridden city on her own. Men. Monsters. Is there a difference? This is the story of The Last She. (This book contains all of The Last She Series - Book 1: The Last She, Book 2: The Last City and Book 3: The Last Creation) [[word count: 250,000-300,000 words]]

On střídal holky jako ponožky. Ona nikdy nikoho neměla. On si užíval mejdany skoro každý den. Ona sama seděla na posteli a brečela. On měl všechno, co chtěl. Ona ani neměla domov. On si jí vzal k sobě a tak to všechno začalo. 24.8. #2 v romance