Bylo to jako sen, když mladičké Hazel spadlo do klína nemalé dědictví v podobě starého, kouzelného domu na vesnici. Domu, který byl obklopený záplavou vlčích máků, které Hazel vždycky tak milovala. Ač o svých vzdálených příbuzných, kteří jí dům odkázali, nikdy neslyšela, nebránilo jí to v tom, aby ho přijala s otevřenou náručí a ve svých jednadvaceti letech se odstěhovala se svou věrnou kočičí společnicí Nelliel do odlehlé vesnice, kde nikoho neznala. Její nadšení však nebude trvat dlouho, když zjistí, jaké děsivé tajemství na ni čeká. Když se nemožné stane možným a jedna neškodná hra spustí kolotoč nečekaných událostí. Příběh čeká v budoucnu korekce.

Pocit, že na tomhle světě nemáte místo, že vše je proti vám, že vlastně nevidíte smysl v ničem, postihl každého z nás, ať už jednou nebo víckrát, ať už na pár minut nebo na více dnů. Ale jsou tu lidé, kteří ho zažívají permanentně, kteří se sotva plahočí světem, s pocitem, že tu pro ně není místo, že beztak nic nebude takové, aby byli spokojení. Ať jsou to vysoké nároky nebo negativní pohled, možná i lidé a prostředí, někteří z nás to tak mají. Elizabeth, mladá dívka, jejíž život jí přestal dávno dávat smysl, nabalila se na ní spousta zlých věcí, ale ona nemůžu odejít, protože ji tu někdo drží. Ne že by snad měla až tak zlý život, jen měla zlé myšlenky. Ale přes to, co cítila, na co myslela, nedokázala se rozloučit s jedním člověkem, který ve finále ani nevěděl, že existuje. Michael Clifford, člen slavné skupiny, kterého poznávali po celém světě. O něm měla Elizabeth pocit, že mu není lhostejná, že kdyby věděl, jak se cítila, objal by ji a šeptal utěšující slova do doby, než by jim opravdu začala věřit. Pomohl by jí zvednout se zpátky na nohy a objevit krásu světa. Jenže ani nevěděl, že existuje. A když měla příležitost mu poslat zprávy, udělala to. Psala mu, co se jí hodí hlavou, nechávala ho nahlédnout do svého života, říkala mu všechno, ať to stálo, co to stálo. Byla smířená s tím, že si to nikdy nepřečte, ale v hlouby duše si nepřála nic jiného, než právě tohle. ___ Příběh je psaný formou zpráv

"Nemůžu tě milovat." "Už pouze půl roku a můžeš do mě být zamilovaná." "To ale nevydržím." To byl teprve začátek toho všeho.

Nejen ze sedla. „Taky už jste si někdy říkali, že fakt moc chcete bejt koňáci, ale taky je to fakt moc vyčerpávající protože místo toho, abyste toužili nohu zasunout do třmenu, máte chuť vrazit ji trenérovi do zadní části těla?" Kniha plná mých zážitků a taky zážitků lidí, kteří mi je ochotně vyprávěli. Kniha plná kritiky ze světa koní, autorčiných myšlenek, tipů a v neposledí řadě samozřejmě koní. Za dobu, co se kolem nich pohybuju už jsem totiž zažila dost věcí, které člověka jednoduše neskutečně vytočí nebo ho minimálně donutí se zamyslet, jak je vůbec možný, že někdo něco takovýho vážně udělal. Začátečník v této knize najde tipy, co rozhodně nedělat a zkušený si uleví, že není jediný, komu tyhle věci taky přišly naprosto pitomý. A nebojte, blbý kecy trenérů, ošetřovatelů a majitelů stájí jsou na programu taky. Disclaimer: Vstup čistě na vlastní nebezpečí. Autorka si nebere servítky, nechává až příliš volnou uzdu sarkasmu a její názory jsou hovadsky nekorektní. Protichůdné názory samozřejmě plně vítány.

Velká Británie. Venkov. Náš strýček. A jeden velice drzý bílý hřebec. Nikdy by mě nenapadlo, že se mé dětské sny o ježdění naplní zrovna tady. Lancingtown měla být původně jenom nudná díra plná podivných lidí a hnoje. Jenomže to začíná vypadat, že tohle bohem zapomenuté místo skrývá mnohem víc. Třeba elitářský jezdecký tým, v čele s Avianou a jejím tmavým hnědákem Aresem. To právě ona navrhla přizvat k nim nové členy na celé letošní léto. Snad proto, aby poznala další konkurenci. Ty stáje musely mít nějaké magické kouzlo. Jinak totiž těžko říct, proč jsem si zrovna já nemohla tenhle špatný nápad nechat ujít, když společně s ním hrozilo i tolik problémů.

Pokud vám příliš ublíží ještě v dětském věku, uzavřete se. Obrníte svou křehkost vysokými zdmi jen, aby k tomu už nikdy nedošlo znovu. Není vaší chybou, že se stanete ledově chladnými. Já tak plánovala žít navždy, nalhávat si, že jsem spokojená uvnitř bezpečné zlaté klece. Zapomenout na špatné. Staré rány však často přitahují lidi, místa a dokonce i koně, kteří je dokážou otevřít. Tehdy poprvé za dlouhou dobu, při pohledu do těch zelenomodrých očí, mým srdcem zarezonoval ten samý pocit co kdysi a narušil pečlivě vystavěné hradby. Hledala jsem věčný klid, ale místo toho během jediného léta našla ranč, který ukázal, že jediné, co si upřímně přeji, je utéct - od svého života i rodiny. ... Ke čtení nepotřebujete mít přečtenou knížku "Dokonale perfektní" ! :)

"Věděla jsem, že to nebude lehké. To, co mě ale čekalo, se nedalo předvídat." Natalie a Connor jsou spolu tři měsíce, když Natalie nechtěně objeví Connorovo tajemství. Její přítel je totiž pod jménem Jaycob Sherlay velkou hvězdou sociální sítě jménem Instagram, o které neměla Natalie kvůli svému tlačítkovému telefonu ani ponětí. Natalie bere Connorovu slávu na lehkou váhu, ale jak dlouho bude trvat, než jim cokoliv, co je s tak masivní popularitou spjaté, kompletně rozdrtí jejich vztah? 17. 9. 2015 - #3 v Teen Fiction 20. 9. 2015 - #2 v Teen Fiction 20. 10. 2015 - #1 v Teen Fiction Czech Story © All Rights Reserved | 2015 Written by IciaLinz

Tento příběh vypráví o Layle Brownové a o jejím životě, který se mění hned po jejím únosu. Zažije strach, ztrátu, bolest, ale možná i lásku a nové přátelství. Nic nebude tak lehké, jak se zdá, ale vše se dá zvládnout, dokud všichni drží pospolu. Nejlepší umístění: #1 - fanfiction 25.9. 2020 #2 - sad 24.5. 2020 #1 - czech 23.9. 2019

Příběh je o devatenáctileté dívce jménem Bella, jejíž rodiče se zapletly s mafií. Potkají ji nehezké věci. Také se možná i zamiluje. Avšak má strach z toho že ji dožene minulost. Ještě k tomu ji provází zvláštní sny. Čtete dál a dozvíte se jak to z Bellou dopadne.

První den byl strašný,proto jsem se rozhodla ,že ho zakončím procházkou . Šla jsem po lagrové cestě měla jsem hodinu do večerky. Byl podzim a lehce vlasy mi cuchal vítr a já zavřela oči a v hlavě se mi rozehláli písně Dvořákovi,které jsem milovala . Tehdy se mi zastesklo,po Isabell po klavíru po Janovi.