A few months ago, I bought a mug with gold gilt. On sale. Not a gift either nor because of an occasion to remember by it. Just plain, pretty mug for 15PLN. I drank my coffee from it since. I spat loose tea leaves into it. It never felt particularly significant. An ordinary object. Only when I lost it, I realised its true value. I sat comfortably at my desk one evening. Looking at my phone, I reached to take my song-text notebook. Trivial situation. My clumsy fingers were unable to avoid the mug. They allowed it to topple over, to slip from the desktop. Even though I did not see the split-second occurrence, I felt the pressure of unease. My head painted the trajectory of the fall on its own, the shattering, spillage. The loss. For a millisecond I still had hope, that I would be able to catch the mug, that I would be able to avoid what was about to happen. But I knew I was headed for failure. I don't have any superpowers. I only scalded my fingers. I looked at the mug's new shape for a long while, at the shattered pieces. At the spilling liquid. Our adventure came to an end. Irrevocably. I won't be drinking coffee from it anymore, nor spit tea leaves into it. Well. I shouldn't be sad, it was just a regular mug, just like thousands of others. I grew to like it, it kept me company throughout hundreds of warm drinks. I lost it. I hate this feeling the most. In the moment when I am losing something, I stop in my tracks, I hold my breath. It is always a very intense moment. A short one, but one that gives me the tight unpleasant feeling in my stomach. The feeling of loss is always accompanied by hope. Silly and naïve. Making me believe so strongly, that I can make it. That I will still be able to catch the mug mid-flight. When the feeling is entering the body, crawling into me I realise, how important it was to me. Whether it's Nivan or a stupid mug with gold gilt.

"We can't do this." I whisper as our lips re-connect, a tingling fire surging through my body as his hands ravage unexplored lands; my innocence dissipating away with every peck he trails down my neck. "I know we can't. That's why it's so exciting." He replies through kisses. His effortless charm intoxicates me; drowning me; hunting me; devouring me. "What if my brother finds out?" The perpetuated patter of the rain unable to subdue my groan as he digs his nails deeper into my skin. "Who cares." ********** Welcome to my story, where an innocent boy finds a not so innocent boy in his bed; where they do not so innocent things. - YOP

Svět má určitá pravidla, co se dodržují. Má vlastní představy o tom, jak by vše mělo být. Jenže co když je porušíme? BoyxBoy ❤️ © 2016 All rights reserved | by Killerwhale02 /druhá kniha z #WeAreOkayTrilogy - nenavazující/

Taehyung, záhadná a temná bytost, obývající ostrov Kerguelen. Jungkook, anděl, který se díky bouřce ocitne na obávaném ostrově se zlomeným křídlem, vystrašený a neschopný letět dál. Co se stane až Taehyung zjistí, že se na jeho ostrově objevil vetřelec? Jaké změny nastanou když se jejich cesty zkříží?

Každý z nás vstupuje do života z jiného startovacího bodu a ne každému se to musí zamlouvat. Stejně jako Samuelovi, který si je ve svém vratkém životě jistý jen jednou věcí, na všechno je vždy sám, a tak to i zůstane. Nebo snad ne? A pokud by se přece jen nakonec našel někdo, kdo by chtěl jít životem s ním, nebude to všechno nakonec horší než být sám?

❝ Jsem barvoslepý. ❞ ❝ Zdravím, barvoslepý, jsem Luke. ❞ © All Rights Reserved | zzirque 2016 Editováno 18/10/2019

Tato story vysvětluje, že Vaďák umí bejt pěkně drsnej a zlej. Ale nechci aby tento příběh o něm ukazoval něco špatnýho. Jelikož já umím psát jenom horory tak to prostě musí být o něčem špatným. Vaďák je vrah. Před fanouškama ale ukazuje iluzi, kterou jim vytvořil. Hodný, milý, dokonce možná gentelmanský youtuber, ale pravda je zcela úplně jiná... Vadim si vždycky pozve domů jednu fanynku, které ale jakmile překročí práh jeho bytu promění ze života peklo. Co se ale stane, když si jednu nechá na dlouho a následně se do ní zamiluje? Ukázka: ,,Miloval jsem tě. Evo!! Do tebe jsem se zamiloval..."odmlčel se. Upřímně mi pohlédl do očí a... Tenhle kluk se snadno změní v démona.. Zajímá vás to? Tak čtěte.

Láska bývá slepá. Ignorovala jsem stopy v obou světech. Bylo jich tolik. Dívám se zpět a vidím je. Kéž bych nedostala ten blbý nápad. Nic nezmění to, že si mi lhal. Že, Pavle? Nebo snad Gejmre?

Gejmr a Kelo jsou přátelé již několik let. Skvěle spolu vycházejí, mají společné zájmy a vždycky ví, co si říct. Ale co když kamarádství přeroste v něco víc? ♦♦♦ Obrázek na coveru je od úžasné Kenny. (@KennyKubiszov ) Korekci slovenštiny má na svědomí suprová Agentka Patrícia. (@agentka_dream) ♦♦♦ Tahle fanfikce nemá v úmyslu nikoho urazit, zesměšnit, ztrapnit ani nic podobného, jde pouze o fikci.