Kdysi byl tento svět úplně jiný. Je tomu už opravdu dávno, přesto se však nezapomnělo a lidé si o té prapodivné době nepřestali vyprávět. Byl to svět tak krásný a přesto se v něm nežilo šťastně. Přesto touha po moci zvítězila nad možností míru a štěstí. Možná, že kdyby tehdejší lidé více přemýšleli nad ostatními či nad budoucností než nad sebou samými, neskončilo by to takto. Vítám vás ve svém světě. Na planetě Zemi v roce 2430, tedy, na tom, co z ní zbylo. A to vše kvůli té hloupé výsadě. To vše kvůli právu být člověkem... ... Úžasný cover, který kniha má, je od skvělé grafičky i autorky, kterou lze nalézt pod profilem @St3wiie . Určitě doporučuji k ní zavítat :-D ... - Předpokládám, že to většině dojde, ale postavy a některé další věci nejsou mé vlastní. - V příběhu se bude vyskytovat homosexualita. Pokud vám to vadí, nečtěte to. 7. 11. 20 - 1# titáni 7. 11. 20 - 1# gaylovestory 24. 12. 20 - 1#monstrum 10. 12. 20 - 1# attackontitan 24. 12. 20 - 1# ackerman

Rozchodem všechno končí. I to dobré, i to špatné, zkrátka všechno. Končí jedna etapa života, je jedno, jak velká, kus vašeho srdce umře. Ale když něco končí, něco nového začíná. Končí jeden vztah a nový začíná, tak to přeci chodí, nikdo za to nemůže. Nikdo nechce být sám. Takhle to chodí! Rozchodem to mezi námi končí, pochop to. Shingeki no Kyojin AU Cover by @St3wiie

Píše se rok 2269. Mezihvězdné lety nejsou již žádnou novinkou a slibný kapitán Eren Jaeger dostává svou první loď USS Enterprise. Již na studiích v Hvězdné akademii zjistil, že nejspolehlivější a nejvíce nadaní jsou ‚lidé' z Vulkánu. A to nejen jako vědečtí důstojníci... Byl mu tedy admirálem Erwinem Smithem na loď přidělen charismatický a velmi inteligentní Vulkánec Rivaille Ackerman. ***** Šel po ulici v černé tunice s dlouhým pláštěm a kápí na hlavě. Pohyboval se pomalu a opatrně, a přitom ladně jako kočka. Plášť za ním vlál v mírném mořském větru. Eren věděl, že je to on, cítil ho ve své hlavě, ale jeho mentální štíty byly Erenovi uzavřeny. V tom se i postava zastavila, jako by cítila jeho pohled. Otočil se, kápi mu odvál z hlavy prudší závan mořského vánku a vlasy se mu rozevlály kolem tváře jako vlny v zálivu... Byl to Levi, upřel své šedomodré oči směrem, kde stál Eren. Ten se neměl kde schovat, a tak zůstal stát na místě. Leviho oči se vpily do Erenových, ačkoliv je od sebe dělila vzdálenost nejméně patnácti metrů, Eren cítil, že se do něj zapichuji jako jehly. Byly chladné jako krystaly ledu a v tváři nebyla ani stopa po jakékoli emoci. Eren nikdy neviděl nikoho-ani Vulkánce - s tak nepřístupným výrazem. Zamrazilo ho tak, že se mu málem podlomily kolena, a i když bylo počasí extrémně teplé na toto roční období, cítil jako by mu ledová ruka sáhla na krk a znemožnila dýchat. Trvalo to jen pár sekund, ale Erenovi se zdálo, že tam stojí a dívají se na sebe celé hodiny. Za cover děkuji talentované grafičce St3wiie.

Erene, už to bude pět let, co jsme se viděli naposledy. A bude to deset let, co jsme se dali dohromady. Možná si na mě už zapoměl, ale já na tebe ne. Jsem tvým velkým dlužníkem, nedovolím si na tebe zapomenout, to se nikdy nestane. Celý život si mi změnil, jen díky tobě tu stále žiju. Jen díky naším společným zážitkům tu přežívám bez jediné známky smutku a zoufalství. Po pěti letech tvé smrti si myslím, že bych se o našem životě mohl trochu rozpovídat, zavzpomínat. Udělat průvodce těm, kteří by to rádi věděli. Co myslíš? Už jim to můžu všechno odvyprávět? Anime: Shingeki no Kyojin (Attack on Titan)