Celých osmnáct let si mě a matky nevšímal. Dělal jako by jsme neexistovali. A pak najednou 'BUM', chci svého syna do péče. Z ničeho nic. Byl jsem na něj naštvaný. Jsem dospělý! Bohužel, život mi nepřál. Dospělost v Japonksu je ve dvaceti let. Takže dva roky budu tvrdnout u táty v Japonsku. Musím opustit kamarádky. Rodnou zem. Rodné město. Musím začít nový život v Japonsku.

Vždy byl číslo jedna. Co teď? Co po tom, co se stalo? Bude to i nadále platit? _______________________________ Umístění: #1 v Haikyuu (2 týdny za sebou) #1 v shounen-ai #1 v manga #1 v tokio/tokyo #1 ve volleyball #10 v anime #37 ve fanfiction

// Prochází betací od @TnaKenov a @netopyrka83 :) // „Och, božíčku, vypadám tlustě?" Prsty s tmavě nalakovanými nehty zabubnovaly o štíhlou tvář chlapce, který se před zrcadlem promenádoval v nařasené sukni sahající mu až pod kotníky. Zachichotal se, vystrčil na sebe do odrazu zadek, kterým krátce zatřásl a následně pohoupal do boků. „Ba-rok-ní boky!" odsekával při každém zhoupnutí do strany. „Vypadáš směšně," můj hlas se třásl víc než volány sukně, se kterou šili všichni čerti v podobě mladého muže. „No to jsi kamarádka? Takhle mě necháš jít mezi lidi? Tedy, člověka?" Jeho hraný afekt nikdy neznal hranic. To už byl úděl herců. Pohoršeně zavrtěl hlavou, dal mi políček. Hned na to laškovně zvedl koutek, svůdně zavrčel a vyhrnul si sukni nad kotník, který předsunul ke mně. „Rajcuje tě to?" pokračoval, „Pokud řekneš kouzelná slůvka, možná uvidíš i kolínko," pokoušel mě dál, jeho obočí několikrát poskočilo, nohu mi strčil pár centimetrů od obličeje. „Kouzelná slůvka? Abrakadabra, hérečko!" přistoupil jsem na jeho hru. „No výborně!" zajásal s neskrývaným nadšením a sukni si vykasal až ke stehnům. Odhalil tak svoje hubené nohy mírně postavené do tvaru písmena X. Odskočil ode mě zpátky k zrcadlu, otočil se do něj, zavrtěl hlavou a přivřel oči. „Tak mladá...A taková štětka!" spráskl ruce k sobě a jedna mu pak vystřelila k čelu, kde naznačila přicházející mdloby, načež se skácel jako pytel brambor k zemi. A potom jsme oba vybuchli smíchy.

,,Život? Život je jako když lezeš po žebříku, když si uvědomíš, co děláš už na začátku a máš možnost se vrátit, ale jestli se rozhodneš jít dál, tak už je pozdě litovat. Na tvojí cestě je spousta nástrah a žebřík taky nemá všechny příčky. Může se zdát že už jsi u konce, ale zdání klame ... šlápneš vedle a spadneš dolů. Zlomí ti to srdce a ne jen to ... bude ti ještě dlouho trvat než budeš mít sílu jít dál ... a než najdeš někoho kdo by šel s tebou ..." ,,Nemyslím si, že někdy najdu sílu jít dál.." ✖Anime: Haikyuu ✖Ship: Kuroo Tetsurou × Tsukishima Kei ✖Varování: Boy×Boy ✖Homofobům vstup zakázán ✖Budou se zde vyskytovat vulgární slova, sexuální narážky! Děj nejde podle seriálu, tudíž ho může číst kdokoliv...