effugium [ef'fu-gi-um] (sub.) útěk, úprk, cesta k záchraně ❝Právě přešla půlnoc a noc se proměnila. Sedím na střeše krvavě rudého auta a pozoruji její chladné ruce, jak se dotýkají všeho a všech jako slepec hledající svoji hůl. S láhví v ruce a slzami v očích uvažuji, jak uniknu, až se život po mém bezduchém těle natáhne příště, dlouhými, bledými prsty, které na rozdíl od smrti nevoní po vanilce.❞ ⇴ původní příběh ━ listopad/prosinec 2017 (rewrite v červenci 2019) ⇴ velmi křehká, důvěrná povídka ⇴ design coveru ━ Ø2019

"Zdá se mi to, nebo pivoňky ve tvých vlasech kvetou modře?" Kdekoho by tato věta zmátla, pomalu a nemilosrdně by ho mučila, až by ho nakonec dohnala k šílenství. Jenže v našem světě, kde bonbóny byly hořké a láska chutnala po šťovíku, byly metafory tím jediným, co nás drželo při životě.

i will shed myself of humanity and hold it within my aching chest, as if it will stop the burning. [ © jude rigor two-thousand-&-thirteen ]

poezie o čtyřech řádcích /asi/..

všechno ovlivňuje všechno . . . - všechny obrázky jsou převzaty z Pinterestu

if you are very easily triggered by anything in the tags, please don't read this. i don't think this is very graphic, but please be cautious. inspired by Forest by twenty one pilots.

Jako menší jsem si myslel, že byl lidem vždy osud předepsán. Že v den narození vám nebylo určeno jen jméno, rodina, ale také celičký život do posledního dne. Do rukou se mi však dostal deník, který tvrdí opak. Lidé byli svobodní, nebyli Šediví, Modří nebo červení. Byli... různí. Navazující příběh: Šedý chlapec za zdí

Nejednou se proklínal za to, že koná dříve, než myslí. Ale to, co ho postavilo do role opatrovníka podivného „pošuka v baloňáku" - jak mu často přezdíval -, nebyla jeho zbrklost a nešikovnost. Anděl Castiel se ho snažil přesvědčit o svém úkolu na Zemi a jejich společné části. Protože anděl, co padl, byl Deanovým vykoupením, zatímco ten člověk, co se nebál pít v sedm ráno něco tvrdšího než vodu s citrónem, byl andělovým trestem.

acrophilia. noun. (uncountable) a love of heights. "For your information, some people actually enjoy heights and are not suicidal. I was just appreciating the view, enjoying the wind. I was actually enjoying life until you ruined the moment," he spits, carrying so much resentment that Jaebeom actually feels sorry. "I... I'm sorry. You just... looked like you wanted to jump." "You should've thought better before ruining my perfect moment and throwing me to the ground, which by the way, hurts like hell. Ass." (...) When Jaebeom's life is going down, he meets a strange boy who turns his world upside down. /crossposting on AO3/

// Prochází betací od @TnaKenov a @netopyrka83 :) // „Och, božíčku, vypadám tlustě?" Prsty s tmavě nalakovanými nehty zabubnovaly o štíhlou tvář chlapce, který se před zrcadlem promenádoval v nařasené sukni sahající mu až pod kotníky. Zachichotal se, vystrčil na sebe do odrazu zadek, kterým krátce zatřásl a následně pohoupal do boků. „Ba-rok-ní boky!" odsekával při každém zhoupnutí do strany. „Vypadáš směšně," můj hlas se třásl víc než volány sukně, se kterou šili všichni čerti v podobě mladého muže. „No to jsi kamarádka? Takhle mě necháš jít mezi lidi? Tedy, člověka?" Jeho hraný afekt nikdy neznal hranic. To už byl úděl herců. Pohoršeně zavrtěl hlavou, dal mi políček. Hned na to laškovně zvedl koutek, svůdně zavrčel a vyhrnul si sukni nad kotník, který předsunul ke mně. „Rajcuje tě to?" pokračoval, „Pokud řekneš kouzelná slůvka, možná uvidíš i kolínko," pokoušel mě dál, jeho obočí několikrát poskočilo, nohu mi strčil pár centimetrů od obličeje. „Kouzelná slůvka? Abrakadabra, hérečko!" přistoupil jsem na jeho hru. „No výborně!" zajásal s neskrývaným nadšením a sukni si vykasal až ke stehnům. Odhalil tak svoje hubené nohy mírně postavené do tvaru písmena X. Odskočil ode mě zpátky k zrcadlu, otočil se do něj, zavrtěl hlavou a přivřel oči. „Tak mladá...A taková štětka!" spráskl ruce k sobě a jedna mu pak vystřelila k čelu, kde naznačila přicházející mdloby, načež se skácel jako pytel brambor k zemi. A potom jsme oba vybuchli smíchy.