Werca13
Běžela jsem blikající temnou chladnou chodbou. V dlani jsem svírala pořád nůž a nezastavovala jsem se. Až když se přede mnou zavřeli železné dveře. Cesty nebylo, pouze zpět, kam jsem rozhodně nemířila. Dech se mi tajil a tep sílil. Ozvěnou se k mému uchu dostal jeho lepkavý smích. Uvízl mi zas a zas v uchu. Hrál tam melodii. Přibližující se kroky, díky ozvěně byly slyšet líp. Jeho stín se pohybival na zdech a nepřestával se šíleně smát. Byla jsem v pasti. Cesta k úniku nebyla a já měla proti němu pouho pouhý kuchyňský nůž. Tohle byl můj konec....
-------------------
Jsem Arissa Kollin, ale všichni mi říkají Ari. Dělám psychyatra, na můj věk až moc brzo, ale jen díky otci, který mne vše naučil a distal i na místo práce. Teď se můj život mění.
A proč to tady povídám? Jen pro přehled mého života, jedním telefonátem, ovůli jednomu zrzkovi. To on mne nevědomky dostal sem. Do zatraceného města, ani neví proč ho tak tolik nesnásím a přesto......