Ty jeho kaštanové vlasy... To vypracované tělo... Ta podřazenost srčící z celého jeho postoje... Ten zadek... Ale ze všeho nejvíc... Ty oči... Hluboké, jako dvě laguny, jako modré nebe, jako moře... ••••• Když jsem tvé oči zahlédl poprvé, bylo mi okamžitě jasné, že mi musí patřit. Stejně jako člověk, jenž je vlastní. Že tvoje tělo, i duše musí za každou cenu patřit mně. Stal jsem se posedlým. Posedlým tebou, Erene... --- Tenhle příběh je snad první dílo, které jsem psala a je už vcelku staré. Prosím, berte Posedlého trochu s nadsázkou. Kdyžtak omluvte gramatické chyby, snažila jsem se jich, co nejvíc opravit, ale možná se tam ještě najdou. <33 --- Povídka není psaná za účelem zisku. Veškeré duševní vlastnictví postav patří Hajime Isajamovi až na postavy mnou vytvořené.

Vsichni urcite znate pohadku o Popelce. Co by se vsak stalo kdyby to nebyla popelka ale popelak a princ by zustal princem? doufam ze se bude libit.

Jmenuji se Hikaru. Dnes se stěhuji na internát, kvůli vysoké škole. Myslím, že jsem vcelku šťastlivec. Většina pokojů je po čtyřech, ale ne všechny, jsem v jednom z mála pokojů, kde jsme jen tři. Budu mít mnohem klidnější semestr, než ti, kteří bydlí po čtyřech. Alespoň jsem si v té době myslel...

Prostě normální YAOI vymyšlen divnou holkou xD Co víc si přát :'D **Chyby v textu budou opraveny až bude příběh dokončen**

Levi Ackerman, schopný učitel francouzštiny, přechází učit na jinou školu, tentokrát jako třídní. Jak asi bude reagovat, až dostane třídu, ve které je právě energický Eren Jaeger, kterého ještě před lety vídával hrát si s jeho mladší sestrou Mikasou někde venku?