Toto je deník Ginny Weasleyové a pokud nejsi jeho majitelka, nebo někdo komu ho půjčila, měl bys dát pracky pryč! Deník Ginny začala psát v létě před nástupem do prvního ročníku školy čar a kouzel v Bradavicích.

Povídka byla vytvořena v rámci mezinárodní wattpad Valentýnské soutěže 2020, kterou pořádal tým ambasadorů. *** „Nikdo nestojí za to, abys kvůli němu čekala tak dlouho, že ti vystydne káva." Vzhlédla, aby nad sebou uviděla postávat zaměstnance kavárny. Byl mladý, možná o něco starší než ona sama. Doteď mu nevěnovala více pozornosti, než bylo nutné. „Tu kávu jsem si zaplatila. Co s ní udělám, už není tvoje starost." „Nemám rád, když někdo plýtvá něčím, co jsem vytvořil a ani neocení moji práci." Kupodivu odtáhl jedinou židli stojící na opačné straně stolu, a posadil se, což poněkud vyděsilo i ji. Porozhlédla se kolem, aby jí došlo, že je podnik poloprázdný a ona je jedna z posledních zákazníků, kteří ještě otálí s odchodem do svých domovů. „Máš nějaký konkrétní důvod, proč jsi mě poctil svojí přítomností?" zeptala se a doufala, že její sebevědomý tón skryje jisté obavy. „Neber to nijak osobně, nejsem tvůj stalker nebo tak něco, vlastně nejsi ani můj typ." Otevřela ústa v šoku i zmatku. Nejistá si, jak na tohle reagovat. „Bez urážky, ale v takovémhle nečasu není divu, že tě nechal čekat." ***

Povídka byla sepsána v rámci červencové výzvy #Psaníproradost pořádanou @AmbassadorsCZSK. Cílem bylo sepsat povídku v rozsahu 500-5000 slov, kde se vyskytnou slova: kopretina, úsměv, letní déšť, přátelství. *** Kdekomu by se zatočila hlava ze silného odéru různorodých květin vznášejícího se ve skromném prostoru útulného květinářství. Pro Crystal, majitelku podniku, se však jednalo o denní chleba. S úsměvem na tváři převzala dodávku květin a s největší péčí je připravila k prodeji. Žádný obchod v ulici se tomu jejímu barevností nevyrovnal.