Když do mne naposledy kopl, zasmál se a odcházel z mého pokoje.. Já se s obtížemi zvedl ze země, kde bylo trochu krve která mi vytékala jak z nosu, tak z pusy.. Nebo v to aspoň doufám.. Podíval jsem se na dveře kde před chvílí stál můj bratr. Dá se mu tak ještě říkat? „Brácho, vypršel ti čas" Po téhle větě, kterou jse...
•asi žádnej popis :D Jen chci aby ten rakovino tvorný příbeh měl alespoň 20 kapitol :D•
,,No víš. Už je to dlouho co tohle cítím..." začal. ,,Hmm?" zasmála jsem se. Doufám a i nedoufám, že se náš vztah posune na další úroveň. ,,No, blbě se mi o tom povídá. Víš já už takhle nemůžu dál..." ,,Mohl by jsi mi říct o čem se mnou potřebuješ mluvit?" zeptala jsem se nedočkavě. ,,No já...rozcházím se s tebou..."...
Natáhl jsem se k ní, abych jí mohl silně obejmout. Vzlykla mi do ramene. Jak jsem mohl být tak slepý? Ona se kvůli mě tak trápila, a já jí to ještě víc ztěžoval. Odtáhla se odemně. Koukali jsme si vzájemně do očí a pomalu se přibližovali....
Martinus bude mít problémy se starým spolužákem a nějak se to zvrtne až k nemocnici přežije jeho stále rvačky ? a co Markus ? a jejich holky ?
