Dobrý den, dámy a pánové, trpaslíci a trpaslice, elfové a elfky, hobiti a hobitky, čarodějové a... no prostě všichni obyvatelé Středozemě! Jsem Šmajdalf a vítám vás u ohromujících rozhovorů 'Na čaji se Šmajdalfem', kde budete svědky hrůzných, vtipných, dechberoucích a těch nejaktuálnějších drbů ve Středozemi!

Nutno podotknout, že mi již moc prozaických útvarů k publikaci nezbývá. Nicméně mou jedenáct let starou povídku Deník jsem vždy považoval za to nejlepší, co jsem kdy napsal, ale protože se mi mé vlastní díla nedaří moc objektivně hodnotit, možná jde o to nejhorší, co kdy prošlo přes mou klávesnici. Deník je fantasy klasického střihu. Nejsou zde sice elfové, trpaslíci ani draci, ale jinak je to fantasy jak vyšité. Klišé, kýč a floskule na každém rohu. Svým způsobem jde na mé poměry o netypické dílo. Není totiž nijak vypointované, ale snad vám tento nedostatek vynahradí příběh.

Mé asi týden staré dílo Lusy jsem zařadil do kategorie fantasy povídek a nepochybně sem i patří, ovšem s trochou snahy by se tento prozaický útvar dal zařadit i jinam. Například od kolonky superhrdinů, protože při popisu postav jsem jim přiřadil takřka nadliské vlastnosti :-). Povídka je to svým způsobem klasická, ale také zvláštní, protože celou polovinu textu zabírá popis hrdinů a pointa je vlastně vystavena kolem jediné vize, která mne svého času nadchla a já zatoužil jí sepsat. Tato povídka není ani příliš napínavá, ani zvlášť humorná. Označil bych ji jako oddechovou fantasy. Snad i u ní oddechnete i vy.

Medojed si již nadělal mnoho nepřátel, ale tak jako v ostatních případech i zde je v tom nevinně. Pokud nebudete s medojedem jednat s patřičným respektem, můžete se na jeho seznam živých nepřátel dostat i vy. Je prázdný.

Mám rád svět zeměplochy a miluji medojedy. Bylo tedy logické obé spojit do jednoho celku a zvědět, jak by si tento černobílý predator poradil s dosud nepoznaným nebezpečím.