Jeho malby si držely velmi dobré jméno. Byly známé pro jejich dynamiku a realistické vzezření kombinované s abstrakcí tak, že z nich člověk nemohl spustit oči. Jean vždy věděl, že to, co bylo na jeho pracích tak fascinujícího, byl fakt, že si uměl skvěle představit, jak se objekt jeho tvorby hýbal. Dokázal se stát tím, co maloval, a připadal si, jako by maloval autoportrét. Do té doby, než obdržel zakázku na sérii tančící ženy. Šlo o to pochopit, jak se ženy hýbou. A tak mu zbyla jediná možnost. Naučit se to. Cover by @SabinaSabova

'Jeden vták mi raz pošepol, čo hovoria jesenné listy, keď bezútešne padajú dole a stromy za nimi celú zimu smútia. Druhý sa pri mne pristavil a rozprával mi o motýľoch, ktorých tak veľmi láka levanduľa, až sa ňou nechajú omámiť. Možno by som mala byť ten tretí a povedať vám všetky tie príbehy, ktoré mi už nestihli povedať, pretože začalo pršať, a dážď im predsa zmáča krídla.'

Psal jsem jí každý den dopisy na zmuchlaný papír politý kafem. Miloval jsem její jemný hlas šeptající mé jméno i její upřímný úsměv, jenž patřil jen mně.

S tímhle příběhem jsem začala, když jsem na tom zrovna nebyla nejlépe tak proto to šílenství a depresivní začátek. Je to příběh o tom, že i lidé se špatnou minulostí můžou mít svůj šťastný konec. -Popis autora. Předem chci jen říct, že tenhle příběh není můj. Je jedné holky která to dřív napsala a pak smazala a já to teď chci přepsat, protože si myslím, že tak skvělej příběh by na Wattpadu měl určitě být.

Nikdy nevysloví slová ako mama či otec alebo ľúbim vás či milujem ťa.