just sope things. ↬ compilation of incorrect sope from twitter & tumblr // full credits: to the owners. ↬ include sope pictures because i miss them </3 check out the translated version: ↬ arabic: @Seokminaa

"do you think we'll be friends forever, bambam?" "let's middle-finger promise this bitch." yugyeom x bambam

Potkal jsem ho náhodou, ale věděl jsem, že mě k němu něco táhlo. Jeho ochrana je mým životním úkolem a byla už v době, kdy jsem ho téměř neznal. Nikdy jsem však nečekal, že právě on vyléčí mé staré rány, co byly od dětství otevřeny. Nikdy nemluvil přímo o vážných věcech, proto vyznat se v něm, je jako nekonečný hlavolam. ,,Co přesně cítíš?" ,,Dolor..." ,,To znamená...?" ,,Že život není fér..." otočil se a odešel, ani poslední pohled mi nevěnoval. Dolor. Dolor. Co to znamená? _________________ DOLOR, Projekt N: intro Doporučuji přečíst info v prologu! ^^ Upozornění: Příběh probírá spoustu nepříjemných a citlivých témat. Pokud se na příběh necítíte, prosím, nečtěte ho <3

j u n g ♡ h o s e o k || cz

Jsem Km Seokjin, je mi 18 adokončuju střední. Mám pár přátel, kteří jsou v poodě s tím co jsem zač. (krásný , perfektní, úžasný, bezchybný atd.) jsem v týhle škole jen kvůli tomu že jsem rupnul z angličtiny a musim prej opakovat. (mohl za to učitel,ne já. jasný????) . Tenhle rok tu bude novej učitel... třeba nebude tak tvrdohlavej , jako ten předtím a budu si u něj, za jeden románek v kabinetu moct přilepšit hm? Vím jen to, že se jmenuje Kim Namjoon.

Boyxboy Vkook

Toto imagines píšu poprvé tak bych byla ráda za nějaké názory k tomuto BTS imagines. Jinak, užijte si Imaginární svět s BTS.

Myslím, že jsem je viděl vždycky. Každý má ten svůj a potají ho vede k milované osobě. Asi. Na tomto světě není nic stoprocentně jasné. Je to děsivé. Řekl bych, že náš čas je moc krátký na to, abychom tuto záhadu rozluštili. Nebo spíš já. První se objevil, když mi bylo sedmnáct. Od malíčku k malíčku, tehdy mi to přišlo kouzelné. Spojoval pár na kilometry daleko, jako krvavé pouto osudu, co je mělo svést na společnou cestu. Rychle jsem však zjistil, že ony tenké provázky nikdo jiný neviděl. Stačilo se zmínit a byl ze mě blázen a pohádkář, co se snažil být zajímavý. Ale proč já? Proč právě já je vidím? Neměl by každý znát svůj vlastní osud? Co mě však zaráželo ještě víc, byla má vlastní nitka. Držela se na mém malíčku, pomocí jednoduchého uzlu, jako každá jiná, ale po pár centimetrech ztratila své pokračování. Visela, jako zvadlá květina na suchém stéble. Copak nejsem s nikým pokrevně spjat? Odpykávám si snad trest z minulého života? Možná se osud rozhodl, že mi nikoho nepřidělí. Nevím...

[dokončeno] Kim Taehyung žije ve složité době pokročilé techniky. Lidé nemají právo svobodného rozhodnutí, co se svým životem, řídí se příkazy svého města, ze kterého není jednoduchého úniku. Taehyung s tím není smířený, pomyslné mříže všude kolem něj a přísné zákony ho zahánějí do kouta zoufalství, ale jako by to snad bylo osudem, setkává se s jedincem vybočujícím ze stáda ovcí snad ještě víc než sám Taehyung, jenž je plně rozhodnutý okusit chuť svobody.

Už uběhla nějaká doba co TaeHyun opustil skupinu Winner a založil si vlastní kapelu. Teď se však kvůli herecké nabídce vrací do budovy své bývalé společnosti. Jaké při tom bude mít pocity? A jaké pro něj bude setkání s bývalými členy?