Upozornění: Zde se nacházejí tří díly z dvanácti, zbytek najdete na antilinypribehy.estranky.cz. On šel za mnou. Nebylo mi příjemné, že viděl, jak pláču, ale jemu to zřejmě bylo jedno. Zastavil jsem se, protože už nemělo smysl jít dále. Obrátil jsem se nazpět k plamenům a hleděl na tančící oheň, ale nevrátil se k němu. Procházela mnou mohutná vlna úzkosti a příliš nepomáhalo, že na mě můj kamarád upřeně hleděl. „Bude to v pohodě," hlesl. Suše jsem se zasmál. „Ne, nebude. Je to jako... Jako ty plameny. Vím, jak debilně to zní, ale pořád to bude uvnitř a bude mě to sžírat a nikdy to neuhasím. Vím, že o nic nejde, ale moje minulost se nedá zapomenout." „Ale ty to jednou zvládneš překonat natolik, abys..." „Nech si ty motivační řeči," odbyl jsem ho. „Už na to nemám. Bylo by lepší to všechno prostě ukončit." Viděl jsem jeho vyděšený pohled. „Ne, nemyslím to, že se zabiju." „Ukončit tuhle cestu? Jyrki, zvládl ses vyrovnat s tou kletbou, s tím, že dostáváme věštby od toho dědka, přežil jsi pád do ledovýho jezera, málem nás sežral..." Chtěl jsem ho nechat vymluvit se, abych oddálil chvíli, kdy mu budu muset odpovědět, ale už mě rozčiloval ten výčet všeho, co jsme prožili. „Ne. Za těmi šamany dojdeme. Už kvůli Taimi." Podíval jsem se na místo, kde bělovláska seděla. „Tak o co sakra jde?" „O nic. Prostě sám se sebou neumím žít, ale to víš." Zamířil jsem za svými psy, kteří se mi alespoň nesnažili pomáhat ve chvílích, kdy mi to nic nepřinášelo. Jedná se o adventní kalendář. Za nádherný cover děkuji @AndrewDareon. Za betaci prvního dílu nebo jeho části jsem nesmírně vděčná @radobyspisovatelka, @Grennyx a @RaSoKim. Varování: V příběhu se občas vyskytují vulgarismy, byť ne ve velkém množství. Také se tady objevují scény, které by nemusely být příjemné každému, a na které upozorní

Do školy čar a kouzel míří nový učitel obrany proti černé magii - vlkodlak Remus Lupin, jenž neplánovaně znemožnil Severusovi Snapeovi zaujmout dlouho chtěnou pozici. Jako by toho nebylo málo, lektvarista má za úkol pro nového profesora vařit vlkodlačí lektvar, díky čemuž se nemůže vyhnout vzájemnému setkávání. Severus doufal, že už ho nikdy neuvidí, neboť staré rány se ani po čase zcela nezahojí a zanechají po sobě jizvy. Jak však už dávno zjistil, v jeho životě nikdy nevychází nic podle něčeho tak přízemního, jako je vlastní přání. Za cover moc děkuji @FemmeFragile, které je zároveň tento příběh věnován. Upozornění: slash, boyxboy, sexuální scény

Ráda přirovnávala jejich vztah k období zimy. Tak nečekaný jako první jinovatka za chladného rána, jako mrazíky, které obestřou celé tělo při otevření dveří a šimrají v nose, nebo jako čestvě napadaný sníh. A jejich vzpomínky, to byli malí ptáčci, co narušili tu velkou bílou plochu - nenásilně, ale přesto, do ní dokázali svými tělíčky vrýt stopu, která zmizí jen pod vahou něčeho většího. To něco bylo v jejich případě jaro. Tehdy si musely uvědomit, že každý sníh jednou roztaje, zima pomine a nezůstane nic než pouhopouhé vzpomínky. Nebyly schopné přijmout fakt, že se jedná o přirozený koloběh, nechtěly. Ale pamatuj: Zima se každým rokem vrací. #99 Romance - 7.12.2017 #91 Romance - 8.12.2017

Jelen je nádherné zvíře. Silné. Kouzelné. Vznešené. Někteří ho považují za ochránce lesa. A jak později zjistí Kryštof a zbytek jeho spolužáků, může představovat i velké nebezpečí. Všichni bychom si měli totiž pamatovat, že štvát jelena se nevyplácí. „Nikdy jsem nečekal, že se nás bude pokoušet zabít nějakej cvok s parohama. Tohle se přece děje jen ve špatnejch americkejch filmech. Ne v Česku." Šimon si prohrábl rukou vlasy a já se jako v transu díval na Tomáše. V obličeji byl díky ztrátě krve bledý a já si čím dál tím víc uvědomoval skutečnost, že ho nestihneme dostat do nemocnice i kdybychom se odtud dostali. Stejně jsem se ale nevzdával naděje. „Zvládneme to." „Nebuď blbej, Kryštofe. Kolik nás vlastně zbylo?" pokračoval Šimon. „Tři? Čtyři? Možná pět? O Ester nic nevíme a tady Tomáš už je jednou nohou v hrobě. A my tady taky umřem, Kryštofe. A já kurva nechci umřít, chápeš? Já nechci umřít!" Najednou jsme ale všichni ztuhli, protože se od hlavních dveří ozvalo hlasité klepání. Varování: Obsahuje krev, vulgární výrazy, krev, popis mrtvol, krev, vraždy,... (už jsem zmínila krev?). Tento příběh vznikl díky spisovatelské výzvě Obálkobraní, které pořádá úžasná @RaSoKim. Obálku vytvořila také úžasná @TnaKenov.

Balm Pay je město jako každé jiné. S nevyřčenou hierarchií pod jejíž vlajkou se procházejí neznámí lidé s neznámými osudy. A na okraji střechy jednoho z domů stojí mladičký Ryan a odhodlává se ke skoku, jenž by mu vzal život. Než tak stačí udělat, rozzáří se v temnotách před ním rudé oči. A celý jeho život se obrací naruby. A v souboji pravd, lží, křivd, zvratů a nejednoho šoku začíná odhalovat, že nemůže být jako dřív. Už nikdy. Trojjediný Bůh, tvořivé božstvo Chaos, velký třesk. Čemu věříte? Anebo se nechcete přiklánět k ničemu, ale přesto cítíte, že nad námi musí něco být? Ano, je. A o tom je i Ryanův příběh. Pořád tě vídám. Mihneš se ve stínech, když se šeří. Pokud se prudce otočím, zaznamenám tvůj obrys. Když přivřu oči, mohu spatřit tvou tvář. Promítáš se mi do snů a já ztrácím hlavu. Jsem šílený? Nemohu se tě dotknout, nemohu tě chytit. A přesto kvůli tobě studuji mýty a legendy, snažím se zjistit, co jsi zač, i když v tebe nevěřím. Proč se mi zjevuješ, když nemůžeš být skutečný?

Když se Light, egyptská princezna, rozhodne podívat po okolí, odstartuje to řetězec událostí, které jí od základů změní život. Potká nové poníky, objeví nepoznané kultury a možná se dozví i něco o své magii, ukryté ve zlatém rohu. Nástrahy však čekají na každém rohu a ona by si měla dávat velký pozor na to, komu může věřit a kdo toho není hoden.

2. DÍL, NAVAZUJÍCÍ NA MĚSTO DUŠÍ Vždy ukaž svou duši. Drž se pravidel. Neopouštěj Soulcity. Do dneška by mě nenapadlo o těchto zásadách pochybovat, ale v Soulcity už není tak bezpečno jako kdysi. Obyvatelé začínají být neklidní. Navíc kolují zvěsti o skupině uprchlíků, kteří plánují zaútočit, a tím nejspíš prozradit naši existenci. Vždy jsem si myslela, že za hranicemi čeká jen svoboda, ale možná jsem se mýlila. Moje jméno je Raven a dokázala jsem utéct z utajeného města.

NALEZNEŠ V KNIHKUPECTVÍCH V OFICIÁLNĚ VYDANÉ, TIŠTĚNÉ PODOBĚ Dovedete si představit, že ve světě, kde vládne přetvářka a faleš, existuje společnost, ve které je zakázáno skrývat své emoce? Kde nemůžete zatajit své pravé já? Přísně střežený vládní experiment, jehož cílem bylo lépe pochopit lidský imunitní systém, se zvrtnul. Proto bylo postaveno město, které není na žádné mapě, řídí se jinými zákony než venkovní svět a opustit jeho pomyslné hranice je pro jeho obyvatele mnohem těžší, než se na první pohled zdá. Mé jméno je Raven a v tom městě žiju. Jsem součást komunity, která měla zůstat utajena. Ale tenhle plán nevyšel...

Harry, študent londýnskej strednej školy, sa na vlastnej koži presvedčí, že aj jeden výlet za hranice všedných dní dokáže zmeniť váš život. Počas školského výletu do Edinburghu spozná mladého sprievodcu, ktorý obráti celý jeho doterajší život hore nohami. Louis ukáže Harrymu, že byť iný ako ostatní nie je nič, za čo by sa mal hanbiť, naučí ho prijať sám seba a dôverovať si. V Edinburghu Harry na vlastnej koži pocíti, že aj on môže byť konečne šťastný. cover by @Gipi155

Dokonalý svět, dokonalé ženy. Ovšem tohle není případ Amy, novinářky a ženy s pořádným tělem, která rozhodně nemá komplexy z pár kil navíc a dá si to, na co má chuť. V rámci své novinářské kariéry a také na radu své kamarádky se rozhodne vyzkoušet čtyřicet různých diet a rad proto, jak se zbavit přebytečného tuku a zakrýt to, co nechceme, aby spatřilo světlo světa. Dokonalá parodie na nedokonalou postavu. Přesně to je tlustý příběh pro tlusté. UPOZORNĚNÍ: Prosím, nikdo nezkoušejte ani jednu z diet uvedených v kapitolách. PŘÍBĚH JE OČIŠTĚN A ZKONTROLOVÁN OD AMBASADORŮ ČESKÉHO WATTPADU Cover od nejdokonalejší grafičky: @Ashala20