Vydejte se se mnou na dobrodružnou výpravu za ztracenou otcovou lyrou. Předem upozorňuji, že to bude nebezpečné, plné nástrah a nebezpečí, ale my to zvládneme! Tak, na co ještě čekáš? Jdeme!

UPOZORNĚNÍ: Příběh může obsahovat spoilery z Popravou to začalo. Lépe řečeno, obsahuje xxxxxxxxxxxxxx Dvacet let... Už tomu je dvacet let, co se Viktorie Charlotte Barbossa stala kapitánkou Bludného Holanďana. Vládla moři a nezdálo se, že by se mělo něco zase dít. Rozhodně už nedoufala v to, co zažila před dvaceti lety. Ale to by moře nesměl náhle začít sužovat děsivý pirát se svou posádkou, která byla, stejně jako kapitánka Holanďana, nesmrtelná. Viktorie se ocitla v ohrožení svého postu, kterého se nechtěla vzdát. Proto si připomněla to, co před tolika lety: ,,Holanďan je pod mým velením, já jsem moře!" a rozhodla se udělat něco, co by za normálních okolností nikdy neudělala - vyhledat pomoc... Z deště pod okap, ale kdyby se situace dostala, kam neměla, přišla by nejen o své místo vládce moří...

Každý pirát se občas dostane do oprátky. A občas mu z oprátky někdo pomůže... Viktorie, žena s kaštanovými vlasy a žlutozelenýma očima, čeká na rozsudek s oprátkou na krku. Při vyřknutí rozsudku - vinna - spatří v davu velmi známou tvář. Tvář muže, který se jí před lety snažil zabít. On jen líně zvedne pistoli, namíří na ni a vystřelí...

Příruční poezie od dívky, která je sama ztraceným dítětem.

náhodné výkyvy nálad. něco jako deník.

Čaj bez cukru Jako příběhy bez lží ~