Dvaja kamaráti, ktorý sa poznajú iba cez internet. Zmení sa to? Bude medzi nimi niečo viac?

,,Chtěl bych tě líbat, když budeš sedět na kraji Karlova mostu a držet tě, aby si mi nespadl do chladivé Vltavy...chci tě líbat, když budeš ležet pode mnou..chci tě líbat vždy když budeš chtít" Přání, které nejsem schopný zrealizovat. Přání, tak nereálně, že oproti tomu je reálnější, že nastane konec světa, který už několikátým rokem slibují. Těch 328 kilometrů, které nás rozdělují nejsem schopný překročit. Ne protože bych se tam neměl jak dostat, ale protože na to nemám odvahu....a myslím, že ani mít nebudu.

Vydal jsem se na špatnou cestu, která stahovala stále níže a já padal stále jen hlouběji do těch stavů, do kterých jsem se ještě před pár lety nechtěl dostat. Začalo to před osmi lety, když jsem objevil nevěru své přítelkyně. Dostalo mě to až k mému dnu a já jsem se jí chtěl pomstít tak, aby prožívala stejné utrpení jako já. Ale to jsem ještě netušil, že tahle "pomsta" bude mít za následky její smrt. Po pár měsících utíkání před spravedlností, mě chytli a já se dokonce sám přiznal, řekl jsem jim úplně všechno a vysloužil jsem si dvacet let. Osm let a dvacet je rozdíl, co? Ano...měl bych být ve vězení ještě dalších 12 let, ale dostal jsem milost prezidenta...díky bohu za to, nechtěl bych mezi těmi rádoby drsnými týpky sedět dalších 12 let. A teď jsem tady, ve svém skromném,ale útulném bytě a dělám tu jen to co mě baví. Lásku jsem ze svého života vymazal a jsem snad nejšťastnější člověk na téhle planetě, teda do doby kdy.....