1/5 I.Díl Série //Mezi temnotou a světlem// *DOKONČENO* ----------------------------------------------------- Procházela jsem kolem jednoho z domků v naší ulici když mě zasáhla sněhová koule přímo do hlavy, zavrávorala jsem a zakopla o kupku sněhu a svalila jsem se do mnohem větší která jí následovala. Dopadla jsem do ní obličejem napřed takže jsem měla sníh doslova všude. Neohrabaně jsem se zvedala z té ledové pasti, ale nějak se mi dařilo zahrabávat se čím dál tím víc do středu. Potichu jsem zaklela a máchala kolem sebe rukama abych se nějak vyhrabala. ,,Jsi v pořádku?" ozvalo se nade mnou a já se s velkým úsilím otočila směrem odkud ten hlas přicházel. ,,Vypadám na to?" zabručela jsem a snažila se postavit na nohy. To se mi ale opět nepodařilo a zadkem napřed jsem si sedla znovu do té hromady. Rezignovaně jsem si založila ruce na prsou a odfoukla si vlasy z obličeje. Až teprve potom jsem uviděla toho člověka co na mě mluvil a jsem si téměř jistá že jsem otevřela pusu. Nade mnou stál vysoký černovlasý kluk, s temným pohledem a silou vůle se držel aby se nerozesmál. ♥♥♥ Díky za jakoukoliv podporu ♥♥♥ Beatrisie Rosseau Nejlepší umístění!!! Květen 2016 #1 v Fantasy Cover by @jull_obrien Díky moc jsi nejlepší:*

,,Už jsi v bezpečí. Už jsi u mě,'' zašeptal ten neznámý a já se od něj odsunula dál. ,,Kde? Kde jsem?'' ptala jsem se roztřeseně a pohled mi spadl na mé tělo. Byla jsem navlečená do těch stejných volných šatů, jaké měl na sobě on. Chtěla jsem křičet, protože jsem nic z toho nechápala, a měla jsem takový dojem, že se mi to celé jenom nezdá a že ani po štípnutí se do zápěstí mě to nevykopne do reality v mém pokoji. ,,V nebi přece. Tam, kam patříš.'' Pokračování knihy - Tam, kde je bolest normální cover mi udělala skvělá: @cherrystyles- 🖤

Na svět se rodí spousta typů lidí. Lidé hloupí, chytří, ambiciózní, atraktivní, oškliví, hodní, zlí, nevděční... No, a pak jsem se narodila já. Neustále podezírám toho nahoře, že jsem se tu ocitla omylem, ale zjevně se to přesně takhle stát mělo. Říkejme tomu třeba osud, protože nejsem zrovna případ, kterej se každou chvíli projde po zemským povrchu s vědomím, že ho vyráběli rodiče v ložnici. Příběh šestnáctileté dívky se zvláštní schopností prožívat bolest za ty, které miluje. Za svou rodinu, blízké přátelé a... za něho.

Proč dokážu doříct jakoukoli větu za kohokoli jiného? Proč když jsem ve skupině hodně lidí, nerozpoznám své myšlenky? Proč vím NAPROSTO VŠECHNO co si dotyčný okolo mě myslí? To nikdo neví. #10 Paranormální - 15.12. 2016 #2 Paranormální - 4.1. 2017 #1 Paranormální - 8.1. 2017 21.2. 2017 - 10K přečtení 9.5. 2017 - 20K přečtení 14.8. 2017 - 40K přečtení 7.10. 2017 - 50K přečtení 11.8. 2018 - 100K přečtení ♥ Obal mám od _OSNW_ :)

Kytara v náručí a rockové tóny vycházející zpod jejích prstů - tak si Larissa Hudsonová představuje absolutní štěstí. Nejraději by strávila každou volnou chvíli ve zkušebně s přáteli a vytříbila svou lásku ke hraní k dokonalosti. Po smrti snoubenky strýce Jima se však Lara vzdává svých snů a přestěhuje se k němu, aby mu pomohla překlenout těžké období. Šum lesů, kouzlo malého městečka a noví spolužáci jí rychle vynahradí prvotní pocit stesku. Uhrančivý pohled kluka, kterého potkává na chodbách školy, jí ale neustále vyvádí z míry. Lara je zmatená. Rozum jí radí držet si od něj odstup. Jenomže její srdce, zvyklé tlouct v rytmu kytarových akordů, teď bije jako na poplach pokaždé, když jí její nový démon zkříží cestu. Co když zjistí, že svět, který znala jen z pohádek a fantasy filmů, má na dosah ruky? A co vlastně může sedmnáctiletá holka vědět o lásce? Možná ještě vůbec nic. Možná ale daleko víc, než by ona sama tušila. najdete na Martinus.cz/sk

Ten pult za ní? Přesně tam bych ji v ten moment přitiskl. Šílel bych z jejího dechu, z jejího měkkého těla. Ze stonů, co by se jí draly z pusy, když by opakovala moje jméno. Kompletně bych ji obalil do svých rukou, aby už nikdy nemohla odejít. A pak bych ji líbal, přivlastnil bych si její rty, až by nám oběma nezbyl žádný vzduch v plicích. Až do toho momentu, kdyby naprosto zkrotla a přiznala, že je moje. Jenom moje. *** Zhluboka jsem se nadechla a pak jsem udělala tu největší chybu, jakou jsem jen udělat mohla. Já se na něj podívala. Bylo to v jeho očích, něco, co se odráželo. Něco, co by mě položilo na kolena, kdyby mě nedržel tak pevně přibitou ke zdi. Nejspíš to bylo tím. Nebo jeho blízkostí. Nebo pevnou náručí, ve které mě držel jako bezbranné dítě. Možná tím dechem, co mi pořád brněl na krku, nebo vůní, co mě opanovala. Nebo zkrátka tím, že jsem tam s ním v ten moment prostě být toužila. Ačkoliv jsem si to odmítala přiznat. Jednoduše jsem zkrotla. Mohla jsem se snažit ignorovat to jakkoliv jsem chtěla, stejně to nešlo, necítit jeho oči na sobě. Byla to jako nějaká pošahaná síla, co mě k němu táhla, a já se nedokázala na něj nedívat. Nevracet mu ten pohled zpátky. A v tu chvíli pro mě přestal existovat svět. Zůstal tam už jen malinký prostor, slabá světla, já přitisknuta ke zdi, on, přitisknutý ke mně, mé bušící srdce a jeho hluboký dech. On byl jediný, koho jsem kdy milovala.

Byl to osud? Smůla nebo štěstí? Její minulost je tragická. Už toho tolik ztratila. Myslela si, že ji v životě už nic nepřekvapí... mýlila se. Jmenuje se Lorelai, Lorelai Henderson. Skrývá tajemství, které nikomu nechtěla prozradit ale v jejím dosud „poklidném" životě nastaly změny. A ty změny převrátily její život naruby. Při čtení mého „začátečnického" příběhu se připrav na kapku naivity, spousta tajemství a odkrývání rodinné pravdy společně s cestou za dědictvím a nějaké té romantiky. Nejlepší umístění dosažené v žebříčku romance #5

Jsem Stopařka....nikdo už mi jinak neřekne. A je to docela výstižné...jsem Stopařka. Ztratí se někdo jasně, zavolejte mě, hledáte někoho? Jsem váš člověk. Jsem jedna z lidí, kterým ostatní říkají, že mají dar....a ano? Jsou případy, kdy si to nemyslím. Ale je to, možná to jediné, pro co jsem dobrá.........to, pro co jsem se narodila a asi i to proč jsem se dostala sem. Nejlepší dosažené umístění v žebříčku fantasy #1