Když se vydala vstříc šedé pustině nukleárního soumraku, čekala mnoho věcí. Hlad, žízeň, samotu, smrt. Smrt - ať už dílem přírody či ochotnou rukou zákona. Možná pár divokých zvířat, co poté přijde ožrat maso z její mrtvoly. Ale tohle ne. Adonai je něco, na co se nedá připravit. Šílený příběh o putování zničeným světem, několika svébytných bytostech, a apokalyptickém bingu. Jo, a upírech - na ty nemůžeme zapomenout. Psáno formou tripple drabbles. Příběh do výzvy Obálkobraní od @RaSoKim a úžasná obálka od @FemmeFragile!

Vždy jsem tak nějak očekával, že mé děti nebudou normální. Přeci jen, mají moje geny. Už od jejich útlého dětství jsem byl tedy smířen s tím, že z nich vyrostou masoví vrazi, Jehovisti, novodobí diktátoři anebo zkrátka něco mezi tím. Nevím přesně co, ale kombinace všeho výše uvedeného by byla patrně vražedná, takže bych měl být nejspíš rád, že potomci nakonec skončili u psaní. Jsem za to rád? Vlastně, když se nad tím tak zamyslím, občas bych byl raději, kdyby se stali těmi masovými vrahy.

Katastrofa přišla nečekaně. Zprávy hlásily blížící se zánik Slunce, předpovědi o neúprosné tmě, mrazivém chladu a o tom, že přežijí jen ti, kteří se dokážou přizpůsobit. Bryan Reifová neměla na výběr. Spolu se svou rodinou byla odvezena do speciálních bunkrů, navržených k ochraně před apokalypsou. Každý den podstupovala tvrdý výcvik, protože jediná šance, jak se z těchto bunkrů dostat, byla být vybrána mezi sedm nejlepších. Jenže postupem času začíná odhalovat, že kolem ní něco nehraje. Bunkr, který měl být symbolem bezpečí, skrývá temná tajemství, a Bryan si pomalu uvědomuje, že možná není v bezpečí nikdo z nich.

PŘIPRAVUJE SE NOVÁ VERZE (původní kniha obsahuje chyby a nelogičnosti, berte to prosím na vědomí) Jste skokan, běžec, silák nebo mudrc? Koneckonců je to jedno. I tak je vaše šance na přežití hluboko v mínusu. Sektory. Obrovská prostranství ohraničená vysokými kamennými zdmi. Každý je v něčem jiný, ale ve všech je skoro nemožné zůstat naživu. V jednom najdete les plný vlků, v jiném zase poušť s hady, v některém dokonce padají rampouchy z nebe. Vše začíná v táboře, v němž už od mala žijí dospívající děti, jež se dělí do čtyř skupin. Neví, co je za zdmi tábora, nezajímají se o to a celý život jsou nuceni poslouchat přísný řád. Já se společně s pár dalšími rozhodla jinak. „Nikdy nejsme sami. Lovci jsou blíž, než si myslíme." (31. 12. 2016 - 9. 8. 2017)

Před mnoha lety udělala jedna výzkumná laboratoř převratný objev. Její vědci vytvořili novou kapalinu, přesněji roztok. Látka měla sloužit k vyléčení těžké nemoci. Z prvních dojmů se zdálo, že mise bude úspěšná, ale později se ukázalo, že se tak nestalo. Odborníci to nevěděli, nikdo nic netušil. Bohužel, mnoho lidí se těšilo na zmíněný zázračný lék, který nepřišel, a tak začaly nepokoje. Občané se bouří proti laboratoři a přejí si, aby jim byla slíbená látka dodána. Dnes však víme, že v té kapce vznikl život. Způsobila to jednoduchá chyba, kterou zavinil člověk. Vědcům se nadále nedaří vytvořit repliku roztoku, a proto je výjimečný. Žádný jiný na světě neexistuje. Dokáže výzkumný tým zjistit, co nebo kdo v ní žije? Jak je to vůbec možné? Objeví kapalinu, která zastaví rozšíření nemoci, jejíž název je Modrá krev? *Best 1 in Sci-Fi *Cover by Allria

Okolí, po kterém chodí jen ti nejodvážnější, nejsilnější a schopni přeživší. Krajina i podnebí jsou natolik drsné, že se tu žádní lidé nikdy neusadili natrvalo. Přesto se skupina vědců rozhodne tuto krajinu prozkoumat. Robert Parker cestuje po bílé kráse světa kvůli výzkumu. Však led je velice tenký na to, aby jej mohl přejít. Křup. Tolik málo stačilo, aby skončil v chladném moři. Jeho zachránce přichází naproti. Je to osiřelé bílé medvídě. *Best 38 in Povídka *Cover by Allria

Květinové lístky poletují kolem tebe, chyť se a drž se pevně.