„Tak co? Líbilo se ti to?" zeptal se odporně slizkým hlasem muž, tyčící se nad postavou drobného chlapce. Chlapec neodpověděl. Zarytě mlčel a propaloval pohledem podlahu, třásl se. Během chvíle na jeho tvář dopadla rána, která ho následně poslala obličejem k chladné zemi. „Na něco jsem se tě ptal!" zasyčel muž a za vlasy vytáhl chlapce zpět na nohy. Chlapec se na něj konečně podíval. „Ano, můj pane," zašeptal rozechvělým hlasem, „moc se mi to líbilo." Usmál se. Usmíval se i přes slzy, skrz které nemohl nic vidět. Usmíval se i přes bolest, kterou mu způsoboval každý nádech. Usmíval se, protože věděl, že i přes to všechno se nikdy nesmí přestat smát.

Každý z nás vstupuje do života z jiného startovacího bodu a ne každému se to musí zamlouvat. Stejně jako Samuelovi, který si je ve svém vratkém životě jistý jen jednou věcí, na všechno je vždy sám, a tak to i zůstane. Nebo snad ne? A pokud by se přece jen nakonec našel někdo, kdo by chtěl jít životem s ním, nebude to všechno nakonec horší než být sám?

Proč na mě tak hledíš? (Jednorázovka, yaoi)

Byl jsi můj nejlepší přítel. Na svatbě jsi mi šel za svědka. Svěřoval jsem se ti se vším. Moje manželka tě měla ráda. Zamilovala se do tebe. Opustila mě a šla za tebou. Tys ji přijmul s otevřenou náručí. Začal jsem tě nenávidět. Dal jsi přednost jí před námi. Před naším přátelstvím. Zradils mě. Denně na to myslím. Teď líbá tebe. Teď spí s tebou. Teď miluje tebe. A ty ji taky. A to bolí, Benjamine. Bolí, že miluješ ji. Bolí, žes dal přednost jí. A proto tě nenávidím. Nenávidím tě, protože tě miluju. A to není správné, Benjamine. Není správné to, co jsi mi udělal.

Mina Gilbertová si chce během svého posledního roku na střední škole našetřit na studium na univerzitě. Ačkoliv v ní láska k dětem nijak nevykvetla, nezbývá jí nic jiného, než si přivydělávat jejich hlídáním. To jí přivede do domu Chambersových, kde kromě pětiletého Chucka žije i devatenáctiletý Ethan. Mina se musí vypořádat nejen s uličnickým předškolákem, ale i věčně sarkastickým Ethanem, kterého také vnímá jako chodící klišé. Problémový introvertní maturant, kterého nezajímá nic jiného než on sám. Jenže co když ho Mina začne vídat i na chodbách školy, kde studuje? A co se skrývá pod obvykle vážnou maskou Ethana?

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

Co byste dělali, kdyby se váš otec najednou znovu oženil a vy jste získali sadistického a arogantního bráchu, který trpí dojmem, že mu nikdo nesahá ani po kotníky? Kdyby se z něj vyklubal gay, kterého pranic nezajímá váš odpor? Toto musím řešit já. Mé jméno je Shironome Taiga, student druhého ročníku místního gymnázia, vždy pevný hetero do doby, než jsem potkal toho šmejda...

,,Jednou tě to zabije." ,,Já vím." ,,Proč to děláš?" ,,Proč se tolik staráš?"

Zřejmě se moc často nestává, aby byl prostý člověk, navíc prodavač v knihkupectví, svědkem a dokonce účastníkem přestřelky dvou gangů. Každopádně, mně se to podařilo a od té doby se můj život od základů změnil. Být mazlíčkem mocného a vlivného muže má sice své výhody, ale v této hře teče příliš mnoho krve a s životy se denně hazarduje jak s bezcennými věcmi. Zab nebo budeš zabit. To je pravidlo přežití.

Někdy je láska tak silná, že stačí minulost nabarvit na černo a tím začít od začátku.