"Cože?!" Zopakovala jsem svou myšlenku, protože mi bylo jasné, že je neumí číst. Zarazila jsem se. Neumí číst myšlenky? Právě to, se mi spojovalo. On a myšlenky. 'Ne on, ale já.' Hlava se mi zatočila a hlas uvnitř ní zavrčel. Zmateně jsem se rozhlížela po jeskyni a on můj nechápavý výraz asi zachytil. "Mluví k tobě, že? Myslel jsem, že si to ty, ale nebyl jsem si jistý." Na čele mi vyskočila hluboká vráska a já si poposedla i když to obnášelo další bolestný zážitek. "Že jsem kdo?" 'Dračí dcera.' Ten hlas znovu zavrčel a vchod do jeskyně potemněl. Zelený drak v něm seděl s pohledem upřeným na mě. "Kdo to ke mě mluví?!" Vykřikla jsem vyděšeně a pohledem probodávala mladíka stojícího vedle mě. "To ona, je to tvůj drak." "Keira?" Vzlykla jsem. "Takhle se jmenuju?" Pokračování příběhu Story of Dragon.

Pozor! Dračice vydala hrdelní zvuk a já se ohlédla nad sebe. To monstrum se řítilo přímo na mě. Rozevřelo tlamu, zařvalo a chystalo se vychrlit oheň. Chtěla jsem přidat, zmizet od něj jak nejrychleji to šlo, když do mě někdo narazil. Zamotaly se mi nohy a já sletěla na zem. Všechny části těla protestovaly a mou tvář zkřivila bolestná grimasa. Chtěla jsem se vyškrábat na nohy, když jsem zpozorovala oheň. Zakryla jsem si hlavu rukama a nemotorně se snažila dostat z dosahu nesnesitelného žáru. Křik. Srdcervoucí křik přímo vedle mě, drásal mé vnitrnosti. Zadržovala jsem slzy silou vůle a přála si, aby to konečně přestalo. Cítila jsem spálenou kůži a štípali mě z toho oči. Všechen křik na chvíli přestal a ozýval se jen řev toho monstra. Sundala jsem ruce z hlavy a pomalu se otočila. Dech se mi zadrhl v krku. Zoufale jsem se snažila nadechnout, ale výjev přede mnou mi to nedovoloval. "Keiro!" Svět není takový jak si ho vysnila, ale snaží se ho zlepšit - k lepšímu.