Celá dnešní společnost je postavena na principu stáda a my všichni jsme jeho příslušníky. Skoro až úpěnlivě se snažíme v něm zůstat, splynout s davem, nijak nevyčnívat. Schováváme to, kým doopravdy jsme, abychom se vyhnuli vyloučení z něj. Svět je plný přetvářky a lži, jež se schovává za pravdou. Možná je třeba konečně čas shodit ze sebe beránčí roucho a být sám sebou. Ovšem, cesta k uvědomění není nikdy jednoduchá. A pro Willa s Alexem to bude opravdu těžké. „Vidíš ty ovce, pasoucí se na té pastvině za ohradou, Wille?" „Ano, vidím. Co s nima?" „Ty jsi jako ony. Slepě jdeš za vůdcem stáda, neohlížíš se na les opodál, co ti nabízí volnost a svobodu." „Pokud já jsem ovce, Alexi, tak ty jsi zase ten beran, za kterým jdu. V tom případě pak nepotřebuju žádný les." ______________________________ - Upozornění: LGBT román - Aktuálně se postupně přepisuje = něco nemusí úplně dávat smysl - Přepsáno 18/21 kapitol - Vítěz Hvězdobraní 2019 v kategorii Frajer z vedlejší koleje - Prequel pod názvem Červenčina maska Za cover velice děkuji @Gipi155 Díky i mým věrným betám: @pogmanka @MargarethMerry @Nina_1881 -

Tisíce lidí si den co den nasazují masky přes své ztrápené obličeje, aby skryli sami sebe. Dusí veškeré vlastní problémy uvnitř svého křehkého těla a zakazují jim vyjít na povrch. A pak tu je Linna, dívka, která měla kostlivce ve skříni, přestože tvrdila, že tomu tak není. Možná jen nechtěla být jako ostatní. Zahodila svou masku nevinného ptáčete. Vydobyla si svobodu. UPOZORNĚNÍ: Prequel k příběhu V rouše beránčím - doporučuji číst jako druhý v pořadí Cover: @Ashala20 Betace: @pogmanka

Každý z nás vstupuje do života z jiného startovacího bodu a ne každému se to musí zamlouvat. Stejně jako Samuelovi, který si je ve svém vratkém životě jistý jen jednou věcí, na všechno je vždy sám, a tak to i zůstane. Nebo snad ne? A pokud by se přece jen nakonec našel někdo, kdo by chtěl jít životem s ním, nebude to všechno nakonec horší než být sám?

Sedmnáctiletá Mia se probudí v nemocnici, kde se dozvídá, že jí zbývá přibližně šest měsíců života. Má tak před sebou poslední léto a s ním i poslední šanci na to, aby si užila svůj zbývající čas plnými doušky. Rozhodne se jet se svým bratrem na tábor, protože na žádném nikdy nebyla. Ta poslední věc, o kterou by stála, je zamilovat se. Ví moc dobře, co by to znamenalo. Jenže pak se objeví on. Přidrzlý, černovlasý kluk, který otočí její plány vzhůru nohama. Na Miu čeká to nejlepší, ale zároveň i to nejtěžší léto jejího života. • Už po několikáté byl tento příběh terčem kopírování a krádeže. Ačkoliv Poslední tábor rozhodně nepovažuji za to nejlepší, co jsem kdy napsala, má pro mě velkou hodnotu a opravdu si hlídám, jestli ho nenajdu někde jinde. Absolutně nerozumím té potřebě krást druhým jejich příběhy. Uvědomte si, že autorská práva neexistují jenom pro srandu králíků, děkuju. :)