// Prochází betací od @TnaKenov a @netopyrka83 :) // „Och, božíčku, vypadám tlustě?" Prsty s tmavě nalakovanými nehty zabubnovaly o štíhlou tvář chlapce, který se před zrcadlem promenádoval v nařasené sukni sahající mu až pod kotníky. Zachichotal se, vystrčil na sebe do odrazu zadek, kterým krátce zatřásl a následně pohoupal do boků. „Ba-rok-ní boky!" odsekával při každém zhoupnutí do strany. „Vypadáš směšně," můj hlas se třásl víc než volány sukně, se kterou šili všichni čerti v podobě mladého muže. „No to jsi kamarádka? Takhle mě necháš jít mezi lidi? Tedy, člověka?" Jeho hraný afekt nikdy neznal hranic. To už byl úděl herců. Pohoršeně zavrtěl hlavou, dal mi políček. Hned na to laškovně zvedl koutek, svůdně zavrčel a vyhrnul si sukni nad kotník, který předsunul ke mně. „Rajcuje tě to?" pokračoval, „Pokud řekneš kouzelná slůvka, možná uvidíš i kolínko," pokoušel mě dál, jeho obočí několikrát poskočilo, nohu mi strčil pár centimetrů od obličeje. „Kouzelná slůvka? Abrakadabra, hérečko!" přistoupil jsem na jeho hru. „No výborně!" zajásal s neskrývaným nadšením a sukni si vykasal až ke stehnům. Odhalil tak svoje hubené nohy mírně postavené do tvaru písmena X. Odskočil ode mě zpátky k zrcadlu, otočil se do něj, zavrtěl hlavou a přivřel oči. „Tak mladá...A taková štětka!" spráskl ruce k sobě a jedna mu pak vystřelila k čelu, kde naznačila přicházející mdloby, načež se skácel jako pytel brambor k zemi. A potom jsme oba vybuchli smíchy.

Žijeme v době, kdy hodně věcí přehlížíme, buď omylem nebo schválně. Jsme lhostejní k osudům lidí kolem nás. Jsme sobci, co se zajímají jen o sebe. Sam a ani Ryan takový nejsou. Sam je šikanován a nikdo si toho nevšímá. Vše se mění s příchodem nového žáka, Ryana. Pomůže Ryan Samovi? Nechá si Sam pomoct? Stanou se přáteli, nebo to mezi nimi bude jiskřit? Dozvíte se zde :-D Tento příběh je dílem mým a Tiktakbum. 16.5.2017 = 9. v kategorii Povídky 21.5.2017 = 4. v kategorii Povídky 25.5.2017 = 2. v kategorii Povídky 29.5.2017 = 1. v kategorii Povídky

Tmavovlasý Gabriel vyrůstá téměř celý život v péči své milosrdné tetičky a přísného strýčka. Jeho rodiče zemřeli při autonehodě, když byly Gabrielovy pouhé tři roky. Od té doby žije v malém žlutém domě, který patří manželům Stockholmových, v Květinové ulici. Díky svému strýci je Gabriel řádně vychovaný a díky tetičce i laskavý. Jenže v Gabrielově mysli se odehrává spoustu věcí a jednou z nich jsou kluci... A náhle se objeví 𝑜𝑛. Chlapec má správně potkat dívku, která mu změní život. Ale jemu ho změnil 𝑜𝑛. 100K - 26.3.2022

Skoro celý můj život je doprovázen stěhováním, jednotvárným a nudným, nechtěným, ale přesto trpěným, jenže teď, v novém městě, potkám dvě osoby, dvě dívky, každá je úplně jiná a každá z nich změní můj život k nepoznání, jenomže co když je to nakonec celé jinak, co když nic není tak, jak se zdá

Bujné vnady, chytrost, bystrost, důvtip... Nebo pouhá náhoda a donucení z matčiny strany, které ji přinutili se přihlásit na TU školu. Ne, ne! Není to škola. Je to TA škola. TA Raffaellova škola. "Nejlepší" škola v celém státě. Nejlepší je jen do okamžiku, kdy zjistíte, jaký budete mít v lichý týden rozvrh... TO ZJIŠTĚNÍ BYLO PRO ADELAIDE KANE, HLAVNÍ POSTAVU PŘÍBĚHU, ŠOKUJÍCÍ. A pro mě vlastně taky... (RPS Fanfikce) #1 V KATEGORII "love" - 1.7. 2020 #1 V KATEGORII "FRIENDS" - 18.3. 2020 #3 V KATEGORII Fanfikce - 19.3. 2019 #2 V KATEGORII Fanfikce - 24.9. 2018 #7 V KATEGORII Fanfikce - 9.5. 2018 #3 V KATEGORII Fanfikce - 10.3. 2018 100K přečtení - 22.8. 2018 300K přečtení - 9.9. 2019 400K přečtení - 23.8. 2020

"Srdce mi bilo, cítil jsem, jak naráží do mého hrudníku, ale mé plíce nefungovaly. Tajil jsem dech. Zděšením? Kéž, bych mohl říct, že ano, ale byla by to sprostá lež. A já odmítám lhát sám sobě. Byl to úžas. Pár věcí už o sobě vím. Za těch devatenáct, let jsem stihl poznat toho člověka, který na mě každé ráno hleděl ze zrcadla. A to, co pro mě bylo do dnes asi nejhorší, byl fakt, že mé srdce se nerozbuší v přítomnosti dívky, ale kluka. Jenže potom přišla dnešní noc. A já uviděl jeho."

"Chovej se normálně." "V téhle situaci by nejvíc normální bylo panikařit, takže technicky můžu panikařit." "NE, tohle jsem nemyslel! Chovej se, jako kdyby tohle byl normální den." "Můj 'normální' den se tak nějak skládá z mnoha paniky." "Můžeš prostě spolupracovat?" "Když někdo panikaří, nemůže tak nějak spolupracovat!" ----- Kilián byl odjakživa ironický, snad až sarkastický, člověk. A i přes veškeré jeho sarkastické poznámky, byl pod tou slupkou vlastně naprosto normální zranitelný kluk. A to vše dokazovaly jeho slzy, které po večerech tekly po růžových lících dolů. Občas se vpíjely do polštáře, občas padaly na trávu nebo chladný beton, jen párkrát je chytaly ruce někoho jiného.

Někteří nemají právo na to pochopit zlomené duše, kterými jsme. A proto také nechápou, ale soudí. GirlxGirl ❤️ © 2016 All rights reserved | by Killerwhale02 /První kniha z #WeAreOkayTrilogy - nenavazující/

Přál bych si být víc než jen chodící tragédie. // short story 10. 2. 2019 - xx

Říká se, že historie se opakuje. A možná je na tom něco pravdy. Aneb nepřímé pokračování Million Reasons.