Dívá se na svůj odraz v zrcadle a drží si pistoli u spánku. Když přenese váhu na levou nohu a protáhne si prsty pravé ruky, které svírají ten černý kov, jeho dvojník udělá to samé. Usmál by se na sebe, ale tahle situace přestala být už dávno vtipná. Nestojí tu poprvé. A bojí se, že ani naposled. *** Povídka o boji se sebou samým, o štěstí a neštěstí, o poslední kapce naděje, o tom, jak se to nedělá. A taky prostě o životě. ★ Bacha, vyskytují se tu dost negativní věci - deprese, sebevražedný myšlenky a podobně.

Co vidíte, když se díváte do zrcadla? Vidíte odraz sebe samých nebo to, jak vás vidí ostatní? Když se do něj díváte dostatečně dlouho, začne se se jeho odraz vlnit nebo vás jenom šálí zrak? Někdo tvrdí, že zrcadla jsou odrazem naší duše. Já tvrdím, že odrážejí naše vlastní šílenství. Pokud se odhodláte otevřít následující stránky, do jednoho takového šílenství vás vezmu s sebou. Jen pojďte, nebojte se. Je to moje šílenství, ne vaše. Pozn. Příběh vznikl pro červnovou výzvu @_AnonymusWriters_ #Writingchallenge

Všichni věděli, že to jednou přijde, ale nikdo neudělal nic pro to, aby konec odvrátil. Tak dlouho lidé spoléhali na bohy, až zapomněli, jak se starat sami o sebe. Lidé se k sobě chovali stále hůř, jako by už ani nebyly lidskými bytostmi. A to předurčilo jejich konec. Dnes už si nikdo nepamatuje, jak začala nebesa krvácet. Jak se otevřely pekelné brány a démonské hordy svrhly a zabily všechny bohy i anděly. Protože na zemi nezůstala jediná Čistá duše, která by je mohla spasit. Všichni se stali hříšníky a bylo na čase začít za své hříchy platit. Lidé přišli o svůj svět, který ovládli démoni a jejich bastardi, které si peklo dosadilo na piedestaly a z lidí udělalo jejich otroky. Nezůstal nikdo, kdo by jim mohl pomoci a oni sami si pomoct nedokázali. Vítejte ve světě žádostí, laskavostí, dohod i smluv. Tím jediným platidlem, které vás udrží při životě, pokud nevlastníte vůbec nic. Ve světě, kde chamtivost a závist přestaly znát mezí. A věřte, že smrt není vysvobozením.

2. díl příběhu Ale proč? je tady.

Byla jako Slunce na šedé obloze, které člověk nedokázal přehlédnout. Byla jako ta otravná píseň, kterou každý zpívá, a ona vás díky tomu všude doprovází. Byla něčím, čeho se člověk nedokázal nabažit. 1. díl

„Proč jsou vločky protikladem lidí?" „Pokud lidé po smrti skončí v nebi, pak vločka je přesným opakem člověka. Vznikne v nebi a skončí na zemi." Nikolas a Petr jsou dílky skládačky, co do sebe zapadají, ale každý z nich je z jiného balení. Náhoda je mnohdy nevítanou společností, tak proč by to těsně před Vánoci v plné kavárně mělo být jinak? Existuje možnost, že vánoční zázrak vloží naději i do mladého básníka, který prožívá těžké časy a nemůže se vymotat z kruhu zármutku? Co dokáže změnit pouhý úsměv a zbrklý zákazník, co miluje poezii? • Vánoční povídka s LGBTQ+ tématikou do adventního kalendáře od @Vee-Trhla • Úžasnou obálku vytvořila fantastická @alexcoorne

Každý den jiný příběh. Každý den jiný autor. Pojďme si společně i v dalším roce naladit vánoční atmosférou s autory příběhů a jejich fantastických povídek!

Esej na společenské vědy věnovaná feminismu. Zveřejněno ke Dni žen. Ženy, všechny jste skvělé a silné. Dnes a i po celý rok oslavujte svou svobodomyslnost a samy sebe, protože jste drsný a úžasný! Jako cover mi posloužila fotka z Pinterestu od Carla Llanos.

Začalo to nevinnými podvody u testů, o kterých se dozvěděl někdo, kdo neměl a pokračovalo uprchlým vězněm z Azkabanu, který se dostal do Bradavic. Jak se Hermiona zachová, když jí Malfoy nabídne pomoc. Bude její rozhodnutí správné? A co teprve až narazí na toho, koho všichni hledají? Nikdy by nevěřila, že bude něco cítit ani k jednomu z nich a najednou něco cítí k oběma.. * Všechny osoby a osobní vlastnictví patří J.K. Rowlingové.

Bryan celou dobu chtěl zpátky domů. K rodičům, milující přítelkyni, do bezpečí a tepla. Na místo, kde se nebude muset strachovat, odkud přiletí kulka, a bojovat o holý život. Ale když se jeho přání konečně vyplní, nic není jako dřív. Neschopnost normálně fungovat, nutnost psychologa, každonoční zlé sny a prázdný dům - tak si svůj vytoužený návrat nepředstavoval. I přes počáteční nechuť si uvědomuje, že občas se už ke starým známým věcem vrátit nemůžeme, pokud se nechceme zničit. A jedinou šancí, jak se zachránit, je začít znovu. ★ ★ ★ Příběh navazuje na moji povídku „Ale vždyť jsou Vánoce...", ovšem pochopíte jej i bez znalosti jejího obsahu. ★ Velký dík patří @Fifuska25 za betaci. ★ Příběh se dočkal pevné podoby, pro víc informací vizte poslední kapitolu. :)