Osmnáctiletý student gymnázia se prokopává životem, snaží se pochytit smysl své existence a mezitím ještě musí normálně chodit do školy, dělat domácí práce a poslouchat řeči rodičů, převážně své matky. Jeden průšvih ale všechno změní - odjíždí daleko od rodiny, míří na místo, kde mu nikdo nebude pomáhat a radit. Místo, kde je potřeba zvládat věci bez asistence ostatních. Musí poznat sám sebe a naučit se se sebou žít. A otázka, která mu při tom všem vrtá hlavou, je daleko zrádnější, než se zdá. Kolik je toho ochoten vytrpět a obětovat pro někoho, koho miluje? ☆ Jestli chcete, přečtěte si úvod. Pokud to neuděláte, tak si aspoň prohlédněte štítky ↓, ať víte, jestli tenhle příběh zvládnete. :) ☆ Skvělý cover je od @Monii3155!

Hyunjin se posadil a bolestivě si promnul rameno. Zaujal ho ten nápis na jeho krku. N4. Niki mu pomohl na nohy ,,Není ti nic?" ,,Jsem v pohodě" odsekl a dál ho pozoroval. Znovu mu na tom něco přišlo divné. Byl dost silný na to, aby je zabil, ale místo toho ustoupil. Neměl k tomu důvod. Leda že by... Najendou se mu rozsvitilo v hlavě ,,Nestřílej! Podívej, něco chrání! Něco je za ním!" Vydechl a ukázal jeho směrem. Druhý zmateně zamžikal ,,Co na tom záleží?" ,,Má na krku napsáno N4" řekl a druhému to hned došlo. ,,Myslíš že..?" Vyhrkl překvapeně a rudovlásek přikývl. Schoval zbraň a začal něco hledat v kapse ,,Changbin říkal že jsou dva... co když N4 a N7 nejsou nějaké soubory, ale jsou to lidi"

,,Nepociťuji vůči tobě lítost, Jungkookie. Chci, aby jsi věděl, jak úchvatný pro mě jsi, nehledě na minulost. " - taekook

I mistr tesař se někdy utne a tato utnutá chyba má teď na krku ten nejhorší trest ze všech. Jeden z nejlepších nájemných vrahů dostal za úkol zbavit se jisté nechtěné osoby. Problém nastává, když od vedení dostane špatné instrukce a jeden jistý mladík se po nepříjemné hádce doma rozhodne vypadnout na své oblíbené místo. Co všechno se může pokazit, pokud nebude hrát hru, kterou si vrah určí? Co přesně stojí za tím, že ho jeho obyčejné oči zachránili od kruté smrti? Tolik otázek v obyčejném domu uprostřed lesa, a jenom jedna jediná osoba na ně zná odpovědi. Otázkou ovšem zůstává... Bude chtít odpovědět nebo to vyřeší všechno jednou jedinou kulkou?

BOY x BOY Našel ho stát bosky v dešti, přímo uprostřed silnice, ale co bylo předtím? |krátké kapitoly|; druhá kniha ze dvoudílné série

BOY x BOY Co se stane, když se jednoho dne ve škole objeví nový kluk, který nemá zájem o ničí pozornost? A co se bude dít, když se Tylerovi podaří jeho pozornost získat? Čtěte a dozvíte se. | velmi krátké kapitoly | #1 v kategorii "short story" #1 v kategorii "myšlenky" #1 v kategorii "thoughts" #1 v kategorii "angst"

Tmavovlasý Gabriel vyrůstá téměř celý život v péči své milosrdné tetičky a přísného strýčka. Jeho rodiče zemřeli při autonehodě, když byly Gabrielovy pouhé tři roky. Od té doby žije v malém žlutém domě, který patří manželům Stockholmových, v Květinové ulici. Díky svému strýci je Gabriel řádně vychovaný a díky tetičce i laskavý. Jenže v Gabrielově mysli se odehrává spoustu věcí a jednou z nich jsou kluci... A náhle se objeví 𝑜𝑛. Chlapec má správně potkat dívku, která mu změní život. Ale jemu ho změnil 𝑜𝑛. 100K - 26.3.2022

Ve stínu drsných zdí věznice se rodí něco nečekaného - pouto mezi dvěma dušemi, které by měly být odsouzené k samotě. Owen, svalnatý badboy s tetováním ohnivého draka, a Niles, mladý, nevinný a zranitelný, sdílejí nejen celu, ale i strach, bolest a touhu po svobodě. Když zdi kolem nich křičí ticho, bojují nejen s vnějším světem, ale i se svými vlastními démony. V tomto místě, kde každý den znamená přežití, objevují, co znamená skutečná blízkost, láska a odvaha.

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

Charlie: „Seš strašnej šprt, víš to? " Já: „Jsem si toho plně vědom." Charlie: „Měl by ses taky někdy odvázat." Já: ,„Mně se můj život líbí." Charlie: „Přece nechceš skončit sám, ne? " Já: „Mám přece tebe." Charlie: „Mám tě fakt rád ale ty jsi prostě ztracenej případ. " Já: „Mě má rád každý..." Charlie: „Zas tolik si nefandi." Já: „To nepotřebuju. Fandíš mi přece ty. " Charlie: „Já tě fakt nesnáším." Já: ... (A já tě miluju.) PROBÍHÁ KOREKCE