Jeongin jakožto chlapec, co chtěl jen fotografovat. Hyunjin jakožto jediná osoba, co k tomu byla vhodná. „Vždyť dnes je všechno jen o fotkách, ne?" Píše ChelouRenoir Obálku a grafický design zpracovala ImRealVeronica 17.11.2018 - 5.12.2018 (první kniha)
Changbin má pocit, že osud nestojí na jeho straně. Od jeho rozchodu s Dahyun už uběhl rok, ale on se stále ne a ne vzpamatovat. Jako by jeho srdce kolem sebe postavilo bariéru. Nemůže se ani opřít o své přátele. Felix, Hyunjin, Minho a Jisung se přestěhovali do Busanu, kde žijí své dokonalé milostné životy. Anebo zdán...
Někdy z vás velké množství práce udělá vyhořelou mašinu. Přesně takhle se cítil Jisung, co ocitl zavalen prací mezi bílými zdmi a o nějakých snech si mohl nechat jen zdát. Jakoby toho nebylo málo, jeho osobní život se zasekl na střední. Ve vztahu, který dávno skončil, ale on se k němu stále podvědomě vracel. Když však...
I když Jisung viděl smrt na vlastní oči, nikdy netušil že by se na ní mohl stát závislí. Strach, panika a pak smrt. Jak prosté. Han Jisung (23) Lee Minho (24) -moje první knížka, na začátku je to hrozny, ale časem se zlepší :) - násilí -smrt -sprostá slova -sex -lgbt -gay -boy x boy
𝐅𝐞𝐥𝐢𝐱 Když jsem se večer při bouřce procházel po ulicích, najednou jsem uviděl mezi mraky z povzdálí, jak se mezi mraky utvořil jasný a zářivý kruh. Právě z toho kruhu, z ničeho nic něco padalo na zem. Zarazil jsem se. Vypadalo to, jako by se stala nějaká letecká nehoda, neboť věc, která padala vypadala jako čl...
Han Jisung nikdy neměl žádný vztah, ani ho nikdo tímto směrem nezaujal. Až do jednoho jarního dne. Nemohl odtrhnout oči od dívky sedící na lavičce s knížkou v ruce. Seznámí se s ní a postupně se do ní zamiluje. Nepočítal ale s tím, jaké dívka skrývá tajemství. Bude ji Jisung i přesto milovat? Dokáže milovat osobu, kte...
TW: krev, násilí • • • Pokrevní partneři. Fenomén, který vznikl spolu se sangviny. V tomto vztahu jsou na sobě sangvin a člověk přímo závislí. Jakmile se od sebe oddělí, nastává život ohrožující problém nejen pro sangvina, ale mnohdy i pro člověka. Přesně v tomto vztahu jsou vůči sobě Felix Lee a Jisung Han. Jsou pok...
Peníze jsou občas největším problémem dnešní společnosti a Jisung byl zdárným příkladem, kdy byl donucen si během studia najít aspoň brigádu. Která mu se vší úctou byla osudová. Mohl zneužít dobroty svých přátel, ale neudělal tak. Spánek mu začínal být cizí asi tak stejně, jako jídlo. Ovšem jen na nějakou dobu. Stres...
První dovolená s rodinou, které se Hyunjin účastnil, ačkoli on sám si potrpí na klid a mír. Chtěl jen prožít nic nerušící prázdniny doma v Koreji, místo toho byl donucen letět na dovolenou do Austrálie. Hyunjin nevěděl, co ho tam čeká a to co se stalo, rozhodně nebylo bráno za dovolenou, kterou by rád prožil znovu. Př...
,,Proč bych měl nadále žít, když se ani nemohu dotknout osoby, kterou miluji?" -sad- -right person, wrong lifetime-
Jaké důvody mohou být k tomu, někoho opustit? Minho neustále přemýšlel, proč se nikdy neotevřel Chanovi. Proč mu neřekl, jak se cítí. Bylo by to jiné, kdyby to tenkrát udělal? Odešel by Chan? Nakonec je stejně spojuje jen nebe plné hvězd, které krásně září. ★★★★★ ~příběh má jen krátké kapitoly, něco mezi 500-900 slov...
Vždycky když jsem přišel, tak jsi tam seděl a četl si tu svoji knihu. Nezajímal jsi se o moji existenci. Zapomněl jsi na mě a to mě mrzelo. Jen co jsem odešel zpátky, těch každých deset měsíců bylo neskutečně dlouhých a ty jsi zapomněl.
Jak moc musí být člověk opuštěný, aby si k sobě připustil cizího člověka? Ano, Jisung byl jeden z těch nejvíce opuštěných lidi, které můžete poznat, protože peníze nejsou všechno a štěstí vám nezajistí. Kamarády si můžete koupit, to je pravda. Ale stojí vám za to, aby jste měli po boku falešné lidi? Ne? Jisungovi taky...
"Luč se se svými nejbližšími, jako kdyby to bylo naposledy." Tak se to říká a tak by se to mělo dělat. Většina lidí to však nedělá, jelikož žijeme v uspěchaném a internetem propojeném světě, kde ťukneme do klávesnice a mluvíme s člověkem, který je na druhém konci světa. Ale stejně nikdy nemůžeme vědět, které sbohem bu...