Oteklá víčka pokrytá zaschlými slzami - jediný znak objektů určených pro mozkové štěpy. Bylo by jednodušší spát, přijít o vzpomínky, o svou osobnost, o budoucnost a nevědět o tom. Proč jsem se právě já musela probudit doprostřed labyrintu zářivě bílých nemocničních pokojů, desinfekcí zapáchajících laboratoří a ponurých chodeb? Opustím jej živá, nebo za odhalení skutečného účelu převýchovy rebelů položím život? Jmenuji se Matilda Grayová a sama nevím, jak dlouho si to ještě budu pamatovat. Všechna práva vyhrazena. Příběh obsahuje vulgarismy, násilí a explicitní scény vč. sexu. Autorka nenese žádnou zodpovědnost za případnou psychickou újmu.

[: vítěz ONC24 :] Olivia Ädelsten odmalička snila o měsíčním prašném údolí. Snila o Slunci a Měsíci, o jejich kontrastech a technologii. Poté, co se nedostala k mezihvězdné letce, se propracovala k dálkovému univojenskému programu a jednotce Intel:reality, která za pomocí lidské představivosti vytváří virtuální konstrukty pro lepší manipulaci v prostoru oběžné dráhy. Princip snění je totiž podobný letu v mikrogravitaci a na základě tohoto faktu se spousta lidí vydává do virtuálních realit, aby se přiblížila k astrálnímu cestování. Celá Země se Soustavou je jednoho dne svědkem, jak se Měsíc, bližší než kdykoliv předtím, roztříští na částečky prachu. Nikdo neví proč, ale chaos je nepopsatelný - a lidé ze Země se snaží dostat na oběžnou dráhu za každou cenu. Na všech obydlených planetách je však úroveň přelidnění příliš vysoká. Olivia vše sleduje z válečné vesmírné lodi, ale ve svém srdci a mysli pociťuje, jak ztratila něco víc. Měsíc však zmizel, aby se mohl ukázat v její lucidnosti. Měsíc - definice inteligentní abstraktnosti - zmizel, aby pomohl pochopit, proč se lidé ze Země odjakživa dívají na hvězdy. A proč se lidská ruka »nikdy« nedotkne/nedotkla snů a noční oblohy. //: /////// [ příběh na základě ONC24, téma č. 34 ] ////// 9. únor 24' - 31. březen 24' [dokončeno]

Anna Altmannová má všechno, co si kdy přála. Pečlivě a v úzkostech tají kým ve skutečnosti je. Schovává i sama sebe ve svém vysněném domě se zahradou? Dokáže ještě důvěřovat a pustit někoho do svého života? Do své minulosti, která na ní doráží co chvíli odjinud...?

Vyšlo na září 2025 jako tištěná kniha pod nakladatelstvím Solis. Seženete na většině knižních e-shopů a ve vybraných kamenných prodejnách. K dispozici také jako e-kniha. Amber je věčná smolařka a má víc problémů než dolarů na účtu, proto ji velmi překvapí, když vyhraje luxusní dovolenou na Bahamách. Hned první den narazí na Jeremyho, nebezpečně atraktivního, i když poněkud samolibého scénáristu, který jí připadá zvláštně povědomý. Aby na něj udělala dojem a zapadla mezi bohaté návštěvníky resortu, rozhodne se trochu přikrášlit svůj životopis a vydávat se za úspěšnou absolventku Harvardu a redaktorku časopisu Cosmopolitan. Drobné lži jsou snad na dovolené povoleny, ne? Jeremy navíc taky není zcela upřímný. A když se na resort Grand Tropical snesou hejna paparazzi, musí oba s pravdou ven.

Do Sebienského království přijela návštěva, která kromě lehce pofidérního krále Richarda obsahuje také němého sluhu s poněkud odpudivým vzhledem. Princezna Eliška a její služebná Madlenka se jako správné hostitelky pokusí zanedbanému poddanému pomoci, ale při svém snažení se omylem chytí do pavučiny falše, ze které se jen obtížně vymotává. Němý Janek skrývá tajemství, které má pro tyrantského krále nevyslovitelnou cenu. A byť sám mluvit nemůže, najdou se jiní, kteří jeho hlasu dodají sílu. . . . cover by @artiewiles

VÍTĚZNÝ PŘÍBĚH ONC 2024 Bohyně noci vyhnaná z Celestiálského paláce a odsouzená k životu mezi smrtelníky. Mladá Měsíční dívka, která se ze zoufalství rozhodne proniknout do sídla bohů. Obě něco ztratily, obě touží po spravedlnosti. Zatímco Prisma se smiřuje s tím, že vláda boha Solise zničí veškerý Měsíční lid, bohyně Nocturna právě našla smrtelníka, jenž jí pomůže vrátit se zpět na vrchol... Novela na téma č. 42 - "Byli jako sluneční svit, já byla půlnoční déšť."

Být dámou vás neochrání od bolesti, strachu a nenávisti. Někdy se stane titul bezcenným a všechno, co dřív něco znamenalo, zmizí. Felicity žila šťastně na panství svého otce, kde prožívala téměř bezstarostné dětství, učila se být správnou dámou, a dokonce se stihla zamilovat. To se však jednoho osudného dne změnilo. Stalo se něco, co její život obrátilo vzhůru nohama. Zmizely ochranné paže rodiny a ona zůstala sama. Ztratila vše, na čem jí záleželo. Její mysl zahalila oblaka zoufalství a beznaděje. Zatímco uprostřed temnoty zůstal jen chladný muž, jenž napadl její panství, zrádce a paprsek naděje. .......... Za nádherný cover vděčím velmi talentované @Maxillor

Budova zanedbaného hotelu možná ukrývá víc, než jen závoje pavučin a nánosy prachu. Vystupuje z mlhy opuštěných ulic, aby nám připomněla pradávná tajemství. Ponuré zdi ukrývají dávno nepoznané a kdesi ve sklepeních se před denním světlem skrývá tmou zahalená pravda.

Vyrůstali spolu, milovali se, ale potřebovali dospět... Po pěti letech... Vzpomínky je pronásledují neustále, a tak když se opět setkávají, budou si muset ještě hodně vysvětlovat...