Aneb když se rebelka rozhodne psát si vlastní deník. „Jsem Christine, ale říkej mi Christ. A jsem rebel. Vedu si svůj vlastní deník, což mě nejprve jen tak z nudy napadlo, ale nakonec se z toho vyklubala skvělá věc. Svěřuju se do něj se svými tajnostmi a zážitky ze života. Vítejte v mém světě. PS: jsem rebel"

,,Už jsi v bezpečí. Už jsi u mě,'' zašeptal ten neznámý a já se od něj odsunula dál. ,,Kde? Kde jsem?'' ptala jsem se roztřeseně a pohled mi spadl na mé tělo. Byla jsem navlečená do těch stejných volných šatů, jaké měl na sobě on. Chtěla jsem křičet, protože jsem nic z toho nechápala, a měla jsem takový dojem, že se mi to celé jenom nezdá a že ani po štípnutí se do zápěstí mě to nevykopne do reality v mém pokoji. ,,V nebi přece. Tam, kam patříš.'' Pokračování knihy - Tam, kde je bolest normální cover mi udělala skvělá: @cherrystyles- 🖤