Co kapitolka to krátká esej, která vám poodhalí některou z písní osobité americké zpěvačky Lany Del Rey. "...Kudrlinky, diamanty a perly, SHOW, Drak a Děvka..." Už víte? ;)

Legolas má mladší sestru. Jako dítě shodil drahou vázu. Jeho otec se zlobil a tak to jeho sestra vzala na sebe. Legolas jí po té několik dní neviděl. Když jí znovu spatřil chovala se jinak. Odtažitě... "Haldire?" Usmál se na mě a přišel blíž. "Co je se sestrou? Chová se jinak." V Haldirově očích se objevil strach a bolest. "Víš Legolasi... Ona umírá." Vyděšeně jsem se na svého blízkého přítele podíval. "Umírá?" Nechápavě jsem se na něj díval. "Vyděsil jí někdy v krátkých šatech? Tak aby jí byli vidět ruce a nohy?" Jen jsem zavrtěl hlavou na nesouhlas. "Má na nich jizvy. Vždy když se tvůj otec zlobí, zavolá si jí k sobě..."

Mé jméno je Teliss, a žiji se svou matkou Er, a bratrem Nimem, v Zeleném Hvozdu, pod vládnou krále Thranduila. Jenže na Zelený hvozd dopadl stín, a temnota. Začalo se mu tak říkat Temný Hvozd. S princem Legolasem jsem se znala už od malička. Hráli jsme si, a vyrůstali spolu. Teď má ale moc povinností, a na mě zkrátka nemá čas. Thranduil ho pošle na Elrondovu radu o prstenu zla. Jenže princ bude žádat, aby šel někdo s ním... Kdo to bude? Příběh je strašlivě sepsán, jelikož je to jeden z mých začátků. Soustřeďte se tedy prosím hlavně na děj, ne na chyby💀

Východní vítr přes zemi vál, Tajemstvím jejím sešit byl hnědý šat. Květinu Gladden připomíná, Když se její půvabná tvář usmívá. Zelené oči svítí do dáli, Jizva způsobena havraními pařáty. Nikdo jiný Gladden nepozná, Než její meč trpaslíky ukován. - ,,Jste výborná osoba pane Pytlíku, a mám vás moc rád, ale jste přece jen docela malý chlapíček v široširém světě!" řekl Gandalf a odešel. Několik desítek let na to se opět objevil, tentokrát však po jeho boku nepřišli trpaslíci, ale dívka zahalená v prostém, avšak elegantním šatstvu hnědé barvy s kápí přes své havraní vlnité vlasy. Její oči barvy temného hvozdu se vpíjely do každé nevinné tváře hobita, kterého společně s čarodějem míjeli a později, když spočinuly i na buclatém obličeji Sama Křepelky, jenž byl plný obdivu a pokory, na sekundu se z té tmavé pronikavé zelené stala zářivá tyrkysová plná pochopení a starosti, avšak mladý hobit neměl ani ponětí, co všechno ten letmý pohled znamenal. --- Za nejúžasnější cover vděčím @-darkerstar Za podporu @sonamalkova007 A za úžasnou a geniální inspiraci a předlohu našemu oblíbenci J.R.R. Tolkienovi kilikic_811 © 2020