LaotongIkigai
Anja, Janie, Felix, Osiris.
Tahle jména vám dohromady nic neřeknou a to je dobře.
Vlastně ani neexistujeme, což je celkem vtipný, protože každý z nás se cítí hodně živě, na to že jsme vlastně jenom sériová čísla - jo, tak to bylo za starých dobrých časů.
Jenom čtyři hýbající se kusy masa, která si ale na rozdíl od ostatních řekla:
"Chci žít jako člověk, i když to bolí jak sviň."
Jsme vzbouřenci. Uprchlíci, vyděděnci, říkejte si tomu jak chcete.
Už je to skoro sedmnáct let a pořád se ani jeden z nás necítí být jako normální člověk.
Ne dokud ti kreténi, co za všechno můžou dýchají.