MyNameIsAlexandraa
Zatáhla jsem za kliku a vstoupila dovnitř. Byla to malá, tlumeně osvětlená místnost, ze které vedly schody nahoru. Zdi byly čistě bílé. Vydala jsem se po krátkém zaváhání po schodech nahoru. Po několika patrech jsem se celá zadýchaná dostala do nejvyšší místnosti. Vypadala opuštěně. Zdi byly prosklené a bylo z nich vidět do okolí. Na moře, i na cestu. Bílá barva se pomalu odlupovala ze stropu. Na zemi bylo pár starých křesel a stůl. U zdi byla skříň, kterou jsem otevřela. Kromě obvyklých věcí tam byl i malý papír. Bezmyšlenkovitě jsem ho vzala. Bylo na něm napsáno elegantním písmem:
Těším se, až se zítra uvidíme.
Vlk
...
Budu ráda za zpětnou vazbu a opravení případných chyb. Jestli se Vám líbilo, podívejte se na moje další knížky.