Dêti قصص

Slumy plné hladových dětí, česká armáda, kristallnacht spousta střelby. To vše naleznete v této jedinečné povídce z dob kdy mi bylo asi patnáct let.

Nikdy neporušuj pravidlá. Zvlášť ak im nerozumieš.....ta kniha je fantázia!

je to zle

,,Jedna hra, jeden život a jedna smrť." To je motto hry menom Deti zo záhrobia. Výherca si odnesie celých 3 a pol milióna dolárov. Každých 5 rokov dostanú 10 vyvolený ľudia pozvánku do tejto hry. Na strednej škole do ktorej chodí aj Mell Blackhear je táto hra dosť veľkým hitom, všetci sa o nej rozprávajú a všetci túžia dostať pozvánku. Jedinej Mell je to celkom jedno, má všetko po čom kedy túžila a načo by jej bola nejaká pozvánka do hry? No lenže práve Mell dostane pozvánku, najprv sa rozhodne že sa hry nezúčastní lenže kamaráti ju presvedčia aby do toho išla. Ale nikto nepozná skryté motto hry : ,,Pokiaľ nevyhraješ, neprežiješ"

Chytáte se za hlavu ? Tak to jsem ráda. Jednoduše, velká většina z nás se prostě nedokáže smířit s tím, že už nejsou děti. Mezi námi jsou dospělí či dospívajíci, ale chovají se jako děti a také požadují, aby to ostatní akceptovali. Přesně do takových lidí patřím já. A taky s tím mám občas problémy.

Legenda o Gévaudanské bestii, která vraždila v jižní Francii od roku 1764 do roku 1767 a má na svědomí víc jak sto mrtvých lidí.

Jako vždy jsem se zhulil a psal jsem.

Kdo nečetl první díl určitě se podívejte. Ale díly v podstatě nemají nějakou obrovskou souvislost, takže nemusíte. A teď k příběhu, Lucy a David mají výuku v Xavierově škole už za sebou a mají spolu dokonce syna a dceru...budou taky mutanti? Zůstane jim dobrý vztah v rodině? Jestli to chcete vědět čtěte!

Sledovala jsem jak se dům ve kterém jsem vyrůstala pomalu mění v prach a popel. Pohled na ohořelé pahýly dřívějších trámů mě kupodivu nijak neděsil. Spíš mě děsilo to, že se mi ten pohled vlastně líbil. Uslyšel jsem výkřik mé matky. Náhle se všude rozhostilo ticho. Věděl jsem to bez toho aniž bych musel přejít do její ložnice. Byla mrtvá. Jenže pachatel zapomněl na mě. Nebo o mě spíš nevěděl. A já věděl jak toho využít. Světla reflektorů. Rána. Výkřik. Pípání nemocničních přístrojů. 'Slečno, vaše rodina je mrtvá.' Výbuch. Všechny výzkumy zničeny. Všichni mrtví. Vy ne.

Druhý díl neuvěřitelného příběhu Katariny a Harryho. Změna může být hodně zla a nebo hodně dobrá, záleží jaká bude. Druhý díl, takže i další spolupráce s @tynka_99. První díl můžete nalézt na jejím profilu.

V této knize/příběhu se vypráví o dvou dětech kteří už od malička k sobe cítí něco víc než jen přátelství:)

Když vyrostete v sirotčinci na zaostalé planetě Písečnice, nemáte zrovna super vyhlídky. A je úplně jedno, že se v dolech vykopaných mimozemskou rasou pod obřím kráterem vyznáte jako nikdo jiný. Můžete tak akorát snít, že jednou pojedete do Hlavního Města. Ledaže... Ledaže by se k vaší planetě blížila neznámá mezihvězdná loď a vy jste dostali pozvánku na palubu. To si potom musíte vybrat: Navždy odletět a studovat na vesmírné akademii pro tajemné pátrače, nebo zůstat a pokusit se odhalit tajemství své minulosti.

Temný, opuštěný dětský domov zahalený mlhou, stojící na kraji lesa. Jeho rozbitá okna vrhají slabé světlo do noci a u vchodu leží zapomenutý plyšový medvídek. Stíny se pohybují za okny a mlha kolem budovy vytváří tajemnou a znepokojivou atmosféru. Obálka evokuje pocit strachu a tajemství, které v sobě budova ukrývá.

Stráca sa čím ďalej tým viac detí. Billov brat sa tiež stratil. Skupinka kamarátov začnú hľadať čo zabilo Billovho brata a čo bere všetky deti. Myslia si že celé mesto je prekliate. Bojíte sa klaunov? Tak to čítate ten správny príbeh .

Osmiletý Benci Nagy vypráví o posledním roce v pavlačovém domě na Brassai Sámuel utca. O klucích, kteří se honí po schodech, kouří první cigára, chodí do lázní s babu, počítají prázdniny, zachraňují opilce a vymýšlejí pravidla pro svět, který dospělí nikdy úplně nevidí. Brassai Sámuel utca je pro ně celý vesmír: dvůr se stromem, pavlače, okna, lavička staré Rószy, okolní ulice, školní tašky, horké střechy, tramvaje, tajemství a kamarádství, které nevzniká podáním ruky, ale tím, kdo s kým běží. Jenže dům, který Benci považuje za samozřejmý, se pomalu mění ve vzpomínku. Dětský román o partě kluků, jednom budapešťském domě a létě, které je větší, než se vejde do jednoho dne.