Emoce Stories

Existují příběhy, které nevznikají ze slov, ale z otřesu v tichu. Z okamžiku, kdy se dva světy na krátký čas přiblíží natolik, že už nikdy nedokážou předstírat, že jsou si cizí. Bouře v cizím moři je deníkem ženy, která se rozhodla uchovat své emoce jako exponáty ve vlastním muzeu citů, v němž každá stránka představuje místnost a každá věta stopu po okamžiku, který kdysi změnil směr jejího vnitřního světa. Nejde o příběh, který chce být vysvětlen, ale o krajinu myšlenek, v níž se dva lidé potkali uprostřed labyrintu otázek, na které možná nikdy neměla zaznít odpověď. Některé otázky totiž existují jen proto, aby člověka přiměly zastavit se a naslouchat tomu, co v něm zůstalo. V tomto příběhu je mořem muž - tichý, hluboký a proměnlivý. Jeho příliv kdysi omyl břehy naděje tak jemně, že se na okamžik zdálo, že voda zůstane. Moře však nikdy nepatří břehům, jen se jich dotýká a znovu mizí v nekonečnu, které nosí ve své hloubce. A bouří je žena - síla zrozená z citu a paměti, vítr, který se zvedá nad hladinou pokaždé, když svět zapomene, jak hluboké může být lidské srdce. Někdo jí kdysi řekl, že u břehu moře není sentimentalita slabostí, ale silou, která dokáže pohnout i vodou, jež se zdála být klidná. Bouře v cizím moři není příběhem o konci, ale ozvěnou setkání, které přišlo v nesprávném čase a na nesprávném místě, a přesto dokázalo změnit směr dvou životů. Protože někdy stačí jediná bouře, aby člověk pochopil, jak hluboké je moře, které se ho kdysi dotklo. A stejně jako v šachu ani zde nejde jen o tahy, které byly vidět, ale především o ty, které zůstaly neodehrané - o tiché napětí mezi dvěma hráči, kteří se nikdy nepřestali vnímat, i když jejich partie už dávno skončila.

Válka nezná vítěze. Zná jen seznam věcí, které po nás zbydou. Deset mikropříběhů. Deset předmětů. Jeden konflikt, který mění lidi v čísla a domovy v sutiny. Od mrazivých zákopů u Vuhledaru přes vybombardované kuchyně v Pokrovsku až po klimatizované kanceláře na Západě. Inventář zbytečnosti je literární pitvou války na Ukrajině, která nehledá hrdiny ani padouchy. Je to příběh o: 📱 Modrých fajfkách na displeji, které se nikdy nezmění v odpověď. 🥾 Botách stažených z mrtvého těla nepřítele, které hřejí cizím teplem. ✒️ Peru, které jedním podpisem posílá smrt tisícům, aniž by se ušpinilo od krve. 🌲 Papírovém stromečku v kabině náklaďáku, který marně bojuje s pachem těl. V této sbírce neexistuje dobro a zlo. Existuje jen utrpení, špína a tenká hranice mezi člověkem a monstrem.

Jedná se o volné rýmy splácané mou duší.

Czech poems, handwritten by two authors N. & K., translated into English.

Tohle moc lidí číst nebude, rozhodně je to úplně mimo to, co už mám na profilu, ale chci to sem sdílet. Teď teda k popisu, co můžete čekat. Tenhle "příběh" bude dělaný spíš jako nerýmující se básnička. Jsou to moje myšlenky, otázky a celkově věci, které nemůžu říct své druhé polovičce (nebo jsem nemohla říct své ex, se kterou jsem chodila před rokem)

not so poetic poems

haiku

sem si nápady zachytávám

Moje pocity chci zavřít tu, tady do té internetové říčky, říčky zavřené v malé, plastové krabičce velikosti atlasu. Musím je zavřít tu... jsou jako mor, ale neboj, Mor ZAVŘENÝ v této krabičce. Snad ti neublíží. Když si to přečteš, budu na tom lépe protože budu vědět že nejmenší kousíček v tvém mozku bude obsahovat aspoň slovo z toho co píšu.

Speciální vydání kvalitní poezie psané ve formátu Moiku, které potěší každou dead inside duši.

poetry

Příběh z blízké budoucnosti s klasickým sci-fi námětem ohledně soužití robotů a lidí. Svět se nachází v zvláštní době, kdy se pravé věci míchají s umělými a veškeré hnaní se za jedinečností způsobuje to, že jsou všichni téměř stejní. Rozdíl mezi umělým a reálným se bortí.

Každý se občas dostane do situace, kdy přemýšlí, o čem život je. Někomu k tomu pomohl rozchod, jiní přišli o blízkého, někdo přišel o práci, možností je spoustu. V každém z nás číhá zlo, nespoutaný peklo, pocit prázdnoty tzv. Temná stránka. Víte, jak se říká, "stačí jediný den, aby se normální člověk proměnil v monstrum"... A právě něco takového se mi stalo, odemkla jsem temnotu a klíč ztratila. Z toho důvodu jsem se rozhodla sepsat svoje myšlenky, pokusné poezie, vlastní citáty. Je třeba tohle zlo ventilovat ven, stačí jen, že se svěříte někomu, koho máte rádi, nebo se odreagujete. Bohužel jsem v takovém stadiu, že potřebuji velkou odreagovačku. Nečekám, že tohle bude mít úspěch, ale budu ráda, když to někoho osloví, nebo se dočkám nějaké odezvi. 💫

Sbírka mých básniček různých témat - veselých, smutných, lyrických, epických...

Co se honí hlavou takové duši?

Nikdy jsem netušila, že mi tolik přiroste k srdci. Dodala mému nudnému životu smysl. Je ta nejkrásnější věc, co mě mohla potkat. Tolik zážitků, humoru, lásky... Ale proč tu muselo skončit?

Just some Czech and English poems that I write

Jmenuji se Elena Bláhová je mi 16 let,ve škole nejsem moc oblíbená proto že nosím staré oblečení jako že mám na oblečení jo ale stydím se nosit nějaké nové oblečení že se mi budou všichni smát no nic jdeme na to ! ;)