Emoce Stories

Speciální vydání kvalitní poezie psané ve formátu Moiku, které potěší každou dead inside duši.

Nesuď knihu podle obalu. Pokud toto pravidlo platí u běžných lidí, u mladé Amy Jonesové to musí platit dvojnásobně. Je to už nějaký ten rok, co nedává najevo své emoce, nikomu nevěří a vyhýbá se každému, dokonce i své vlastní matce. Všechno skryla tak dobře, až k tomu ztratila cestu i ona sama. Minulost jí poznamenala, přítomnost jí vězní a do budoucnosti naděj na změnu, v jejích očích, neexistuje. Vždy se však najde dobrodruh, který se odváží vydat po nikým neprozkoumané cestě. K tímto dobrodruhům patří i James Nicholls, který neodolá hlavolamu, kterým je právě Amy.

Moje menší básnická sbírka (stejně to asi nebude nikdo číst, ale chci to někam dát XD) Je to sbírka mých děl, které jsem napsal buď pro někoho koho jsem miloval, a nebo potom co jsem byl odmítnut (bonusově tam je jedna hororovka)

Příběh z blízké budoucnosti s klasickým sci-fi námětem ohledně soužití robotů a lidí. Svět se nachází v zvláštní době, kdy se pravé věci míchají s umělými a veškeré hnaní se za jedinečností způsobuje to, že jsou všichni téměř stejní. Rozdíl mezi umělým a reálným se bortí.

Sbírka mých básniček různých témat - veselých, smutných, lyrických, epických...

Pozor, navazuje na Nic není takové, jak se zdá. To, že je Sam mrcha už všichni ví, ale jaké to bylo v době, kdy byla s Kim nejlepší kamarádka? Samanthy a Kim se bojí i největší grázlové na škole. Příběhy plné léček, úskoků, lží, podvodů, zapírání, manipulace, ale i lásky a přátelství.

Dvacet metrů čtverečních podkrovního ateliéru. Vůně akrylu, ticho a paletové nože připravené k boji. Pro většinu světa jsem jen obyčejná malířka. Nikdo netuší, že moje plátna jsou ve skutečnosti trezory na lidské utrpení. Když někoho namaluju s dostatečnou intenzitou, dokážu z něj vysát úzkost, strach i hněv a uzamknout je navždy do vrstev barev. Lidé ode mě odcházejí s lehkým srdcem. Já zůstávám vyčerpaná, ale s jasným pravidlem: Nikdy nemaluj nikoho, na kom ti záleží. Jenže pak do mého života zasáhne krutá rána a člověk, kterého miluju nejvíc na světě, se mi začne hroutit před očima. Sledovat jeho utrpení je nesnesitelné. V zoufalství poruším své jediné tabu. Vezmu čisté plátno a noc za nocí do něj vtiskávám jeho nejtemnější démony. Tah štětcem za tahem. Vrstva za vrstvou. Zázrak se povede. Druhý den se probouzí s úsměvem a bez stop bolesti. Jenže moje úleva netrvá dlouho. Brzy zjišťuju, že moje schopnost neodděluje jen špatné věci. Spolu se smutkem a úzkostí z něj zmizela i vášeň, strach, radost... a schopnost milovat. Stal se z něj dokonale klidný, ale emočně mrtvý cizinec. Abych ho zachránila, musím vzít paletový nůž a začít staré vrstvy akrylu mechanicky seškrabávat. Jenže s každým kouskem zaschlé barvy se uvězněné trauma nevrací jemu - zasahuje v plné síle přímo mě. Dokážu vrátit světlo do jeho očí dřív, než mě jeho vlastní stíny připraví o rozum?

Moje pocity chci zavřít tu, tady do té internetové říčky, říčky zavřené v malé, plastové krabičce velikosti atlasu. Musím je zavřít tu... jsou jako mor, ale neboj, Mor ZAVŘENÝ v této krabičce. Snad ti neublíží. Když si to přečteš, budu na tom lépe protože budu vědět že nejmenší kousíček v tvém mozku bude obsahovat aspoň slovo z toho co píšu.

sem si nápady zachytávám

not so poetic poems

Válka nezná vítěze. Zná jen seznam věcí, které po nás zbydou. Deset mikropříběhů. Deset předmětů. Jeden konflikt, který mění lidi v čísla a domovy v sutiny. Od mrazivých zákopů u Vuhledaru přes vybombardované kuchyně v Pokrovsku až po klimatizované kanceláře na Západě. Inventář zbytečnosti je literární pitvou války na Ukrajině, která nehledá hrdiny ani padouchy. Je to příběh o: 📱 Modrých fajfkách na displeji, které se nikdy nezmění v odpověď. 🥾 Botách stažených z mrtvého těla nepřítele, které hřejí cizím teplem. ✒️ Peru, které jedním podpisem posílá smrt tisícům, aniž by se ušpinilo od krve. 🌲 Papírovém stromečku v kabině náklaďáku, který marně bojuje s pachem těl. V této sbírce neexistuje dobro a zlo. Existuje jen utrpení, špína a tenká hranice mezi člověkem a monstrem.

Jmenuji se Elena Bláhová je mi 16 let,ve škole nejsem moc oblíbená proto že nosím staré oblečení jako že mám na oblečení jo ale stydím se nosit nějaké nové oblečení že se mi budou všichni smát no nic jdeme na to ! ;)

Obyčajná predajňa. Obyčajní ľudia. A predsa miesto, kde sa z práce stáva niečo viac - komunita, ktorá drží pokope v dobrých aj zlých dňoch.

Každý se občas dostane do situace, kdy přemýšlí, o čem život je. Někomu k tomu pomohl rozchod, jiní přišli o blízkého, někdo přišel o práci, možností je spoustu. V každém z nás číhá zlo, nespoutaný peklo, pocit prázdnoty tzv. Temná stránka. Víte, jak se říká, "stačí jediný den, aby se normální člověk proměnil v monstrum"... A právě něco takového se mi stalo, odemkla jsem temnotu a klíč ztratila. Z toho důvodu jsem se rozhodla sepsat svoje myšlenky, pokusné poezie, vlastní citáty. Je třeba tohle zlo ventilovat ven, stačí jen, že se svěříte někomu, koho máte rádi, nebo se odreagujete. Bohužel jsem v takovém stadiu, že potřebuji velkou odreagovačku. Nečekám, že tohle bude mít úspěch, ale budu ráda, když to někoho osloví, nebo se dočkám nějaké odezvi. 💫

Sbírka básní, které jsem v dlouhé chvíli napsal.

Czech poems, handwritten by two authors N. & K., translated into English.

Sedávala na verandě s horkým čajem a myšlenkami nad ním. Její mysl si představovala jeho dokonalé oči a hrubý hlas. Hodně krát za ním chtěla jít a říct mu pouhé 'ahoj'. Její stydlivá povaha ji to, ale nedovolila. Osud, ale chtěl aby se stydlivá dívka setkala s klukem, kterému by dokázala dát svoje srdce.

Jedná se o volné rýmy splácané mou duší.

Tohle moc lidí číst nebude, rozhodně je to úplně mimo to, co už mám na profilu, ale chci to sem sdílet. Teď teda k popisu, co můžete čekat. Tenhle "příběh" bude dělaný spíš jako nerýmující se básnička. Jsou to moje myšlenky, otázky a celkově věci, které nemůžu říct své druhé polovičce (nebo jsem nemohla říct své ex, se kterou jsem chodila před rokem)